"Jednou do výše ulétnu nespoután poutem těla tu budu volný v šíř a dál volná i zem má celá." (Hanuš Hachenburg) František Tichý dokázal věrně zachytit atmosféru jak protektorátní Prahy, tak terezínského ghetta. Víc se mi líbilo téměř foglarovské dobrodružství v Praze. Chápu, že Honzův pobyt v ghettu autorovi umožnil zúročit získané informace a popsat každodennost v Terezíně, ale mohl zvolit jinou formu (jiného vypravěče). Honzovo působení v ghettu hodně připomíná pobyt Báry od Veroniky Válkové - https://www.databazeknih.cz/knihy/kouzelny-atlas-putovani-casem-dobrodruzne-vypravy-do-minulosti-terezinske-ghetto-tajemny-vlak-do-neznama-166956?odb=3. Čtenář ocení citace z dochovaných dopisů, časopisu Vedem i autorův doslov a vysvětlení, co je realita a co fikce. Inspirativní jsou i knihy, které autor uvádí v závěru. I když v doslovu korektor zapomněl na holt, autor si zaslouží hold.

Knihy s válečnou tématikou jsou pro mě vždy výzvou, protože to nebývá lehké čtení. O to víc, když se jedná o knihu dětskou a čtete ji s dítětem společně. Musím ale říct, že tato kniha je i přes vážné téma moc pěkná. Je o válce, ale ne tak docela. Hlavním motivem je příběh přátelství, který se na pozadí války odehrává. O přátelství, které je pevné a snaží se překonat nepřízeň osudu a žít přítomností, protože ve válce je budoucnost vždy nejistá. Tato kniha dokáže přiblížit dětem dobu 2. světové války tím víc, že čtenáři jsou asi většinou právě ve věku hlavních hrdinů. O to lépe se mohou vcítit do pocitů smutku, ztráty, strachu, ale i chvilek štěstí, radosti a právě blízkosti kamarádů. Mohou srovnat to, co mají a zjistit, jak lehce může být vše ztraceno. Kniha se mi moc líbila, protože ukazuje dnešním dětem, co je v životě opravu důležité a za co stojí bojovat a riskovat. (3/20)