Tramvaj do Stanice Touha je neuvěřitelně silné dílo, u kterého jsem nečekala, že mne tak zasáhne. O to víc si ho ponesu v hlavě a v srdci. Ačkoliv byla hra vydaná poprvé v roce 1947, i tak obsahuje několik témat, která jsou (bohužel) aktuální i dnes. A možná právě proto umí tolik oslovit i po tak dlouhé době i dnešní publikum. Je tu řada scén, z nichž mrazí, z nichž je člověku úzko nebo smutno. Občas se čtenář možná i pousměje, ale je to spíš takové hořkosladké pousmání s nádechem tragiky. Dialogy jsou neuvěřitelně živé, dynamické, celé se to čte velmi dobře. Postavy jsem si uměla velmi dobře představit - autor je tu vykreslil velmi realisticky. Každá postava měla to "svoje", s čím se potýkala - něco, s čím se i dnešní čtenář, potažmo divák v divadle, umí ztotožnit. Touhy, sny, ideály, představy o životě... zároveň bolest, když se vám tohle rozpadá pod rukama a vy s tím nemůžete nic udělat, nebo když vás někdo napadá a všechno ve vás zpochybňuje... Určitě moc doporučuji. Už Kočka na rozpálené plechové střeše mi ukázala, že Tennesse Williams je skvělý autor, ale tohle mne nadchlo ještě víc, byť to není rozhodně veselé čtení.

Klasické drama od renomovaného autora ověnčeného dvěma Pulitzerovými cenami. Williams zde mistrovským způsobem vykreslil charakterové rysy a myšlenkové pochody několika postav, které se ocitají ve vypjatých situacích. Dialogy nepostrádají patřičnou břitkost a dramatičnost - jsou jedním slovem skvělé. Tak, jako i celá hra.