Tramvaj č. 1852

Nápaditá novela lovecraftovského střihu, která si z velikána stejnou měrou utahuje, jako jej ctí. Pravdou je, že spojení erotické literatury s mýtem Cthulhu mi zpočátku přišlo jako absurdní leitmotiv, ale Edward Lee se s tím vypořádal vskutku se ctí, a to včetně různých detailů, které ocení především znalci díla Howarda Phillipse Lovecrafta. Samozřejmě uznávám, že celá ta anabáze se zakázkou na pornografický text je v důsledku zbytečná, protože jádro příběhu tvoří povídka samotná, ale i tu omáčku kolem dokáže autor v závěru vtipně využít. Přičemž všechny ty kosmické vize chlípných a bezcharakterních bytostí, se mi četly paradoxně mnohem lépe, než jak je popisuje velmistr hrůzy sám. Jsem holt mizerný fanoušek, přiznávám. Přesto se nemohu ubránit drobnému zklamání, protože jsem očekával něco víc než pouhou hříčku. Nic to ovšem neubírá na precizní atmosféře, kdy mi ani ty největší nepřístojnosti nenadzvedly žaludek, ale naopak skvěle zaklaply do celkového charakteru uhrančivé škodolibosti.

Už nějakou dobu se mi nestalo, abych nějakou knížku přečetl na jeden zátah během jediného dne. Jasně. „Tramvaj č. 1852“ není žádný tlouštík, ale to nic nemění na tom, že jsem do ní naskočil ráno v práci a na konečnou jsem, zaneřáděný od všech tělních tekutin, dorazil večer ve vaně. Láska k Lovecraftovi, porno, vypsaná ruka klasika hard core hororového žánru. Mohlo tohle dopadnout špatně? Dámy a pánové, já jsem nadšen. Edward Lee píše horory už přes dvacet let. Během svojí nelítostné kariéry se logicky otřel o spoustu zajímavých témat a námětů a mezi jinými došlo hned na několik příběhů, které inspiroval podivný pán z Providence. Právě mezi nimi zalovilo nakladatelství Carcosa a volba padla na „Tramvaj č. 1852“. Pro seznámení českého čtenáře s autorem to možná nebude nejtypičtější vzorek, ale rozumím důvodům, proč byl jako první vzorek vybrán román (nejen) inspirovaný Lovecraftem i faktu, že po úspěchu Mellickových čuňačinek není knize na škodu ani perverzně humorná krustička. Ale nic proti tomu, protože z mého pohledu to byla nakonec volba tuze šťastná. Edward Lee vás vezme časem zpátky do minulosti a nechá vás nahlédnout přes rameno samotnému HPL. Už to je samo o sobě vzrušující. Pan Lovecraft si však tehdy o nějaké slávě mohl nechat zdát a počítal každý drobák. Ve fiktivní realitě ho Lee poškádlí nabídkou, která se neodmítá a autor, který se ve svých dílech jinak vyhýbá ženským postavám (natož nějakým milostným avantýrám) jako čert kříži, je okolnostmi donucen usednout za psací stroj a napsat povídku do lechtivého časopisu Erotesque. Lee se použitým jazykem snaží vystihnout, kterak by sám Lovecraft příběh napsal a překlad Milana Žáčka mu zdatně sekunduje a neváhá tasit i jazykové drahokamy, které jsem snad v životě neslyšel. Vše se však čte příjemně a nebojte se přílišné šroubovanosti. I když je jasné, že pokud někdo nemá tvorbu HPL v lásce, tímhle dílkem těžko prohlédne. Nešť, těmhle chudákům asi nepomůže nikdo. A my ostatní můžeme nastoupit do tramvaje číslo 1852 spolu s Morganem Phillipsem a vyrazit po stopách hrdinovy sestry. Proč jsem tak nadšen? Text je neskutečně vtipný a několikrát jsem se nahlas chechtal jako blázen. A nejedná se tu o humor pro humor, většina humorných situací totiž vzniká jednak onou archaickou mluvou v kombinaci s pornoscénkami i charakterem hlavního hrdiny. Třeba ve chvíli, kdy si náš jouda znuděný sexem s náruživou konkubínou prohlíží vybavení pokoje, táflování a tapety zlaté a rumělkové barvy se vzorkem rybí kosti, nemůžete ho nemilovat. Sexuální scénky jsou výživné, šťavnaté a mají šmrnc. Pokud neradi polykáte všelicos nechutného, může se vám dokonce udělat nevolno. Ale veškeré nechutnosti sem patři a mají mysticko-kosmický prazáklad. Ostatně jak se na Lovecrafta sluší a patří. A navíc, co si budeme povídat, jeho hlavonožčí monstra či božstva přímo vybízejí k netradičním explicitním hrátkám. A pak je tu horor! Člověk by si po předchozích řádcích mohl myslet, že půjde o směs legrace, prasáren a popkulturních odkazů na jednoho jmenovaného oblíbeného spisovatele. Jenže on se příběh postupně nenápadně překlápí v nefalšovaný horor a světe div se – ono to funguje! Člověk jako by opravdu četl dávno ztracený příběh HPL a také proto jsem tak nadšený. I tady se spolu s hrdinou choulíte za klíčovou dírkou a postupně propadáte šílenství okolních hrůz, aby se později ukázalo, že pozemský strach je nicotným zrnkem v hrůzném víru jiných dimenzí i galaxií. Jedna věc je říct si „ok, napíšu něco ve stylu Lovecrafta, jen tam nacpu porno, víc hnusu a nadhledu“, ono se to bude prodávat samo. Tohle ještě dokáže každý. Jenže druhá věc potom je, něco takového napsat a udělat tím radost konzervativním fandům, jejich (a nejspíš i svou vlastní) modlu při tom nepošlapat, dát do díla něco ze sebe a udělat to všechno dobře. A hlavně pobavit čtenáře. Edward Lee to všechno zvládl s přehledem a já doufám, že se dočkáme překladů jeho dalších románů. U Pegāny – tohle se opravdu povedlo! Já chci číst další Edwardy Lee i další Lovecrafty Edwarda Lee. Milane?