Trampoty probačního služebníčka

Kniha Trampoty probačního služebníčka autora Ondřeje Vaculíka nabízí svým názvem násobně více než skutečně v knize naleznete. Jestli hledáte zajímavé skutečné příběhy probační služby, jděte jinam. Jestli hledáte inteligentní humor, jděte jinam. A jestli prahnete po libovolném inteligentním sdělení, rovnou utíkejte. Nic z toho v knize nenajdete. Je to soubor libovolně navazujících misogynních a rasistických průpovídek, nevtipných narážek na sex a debilních přehnaných příhod s dětmi. U ničeho z toho se nebudete smát, ale zase budete chvíli trpět (naštěstí to není moc tlustý) a nakonec si vážit o to více dobrých knih. Nevím, co autorovi udělala probační služba, úředníci nebo rodina, ale nikdo z nich si nezasloužil být takto zobrazen. Udělala jsem chybu, že mě nadchl název a těšila jsem se na něco jiného. Dobře mi tak. Příště už budu opatrnější, tohle už znovu zažít nechci.

Moc jsem se těšil na příběhy klientů a pracovníků probační služby. Netrpělivě počítal týdny, až kniha vyjde. Nicméně takovou nudnou snůšku prakticky urážek všech postav v knize jsem nečekal. Autor má patrně smůlu na lidi, které v životě potkává, když o nich takovým dehonestujícím způsobem píše. A to ještě hůř v knize dopadli kolegové oproti odsouzeným. Pokud tohle měl být humor, tak takový předváděli kluci v šesté třídě. Jsem hluboce zklamaný, myslel jsem, že práce s odsouzenými přináší řadu příběhů, které pobaví i vyrazí dech ale i otevřou oči. Z téhle knihy jsem se nedozvěděl nic zajímavého, užitečného a ani jednou jsem se nezasmál. Jestli to měla být satira - ta se dá také napsat trochu důstojně. V knize mi chyběla jakákoli přímá řeč, jejíž absence z knížky navíc dělá suchopárný výčet jednotlivostí v životě Alberta. Tak si říkám, proč jsem tratil peníze a čas...