Tradiční Japonsko

Autor uvádza, že preštudoval veľa zdrojov a vybral to záhadné, vzrušujúce a neobvyklé a odstránil tie ťažkopádne časti. Výsledkom sú veľmi kusé informácie v prevažnej väčšine bez uvedenia doby a súvislostí, prípadne či ide o informáciu z prvej ruky alebo agentúry Jedna pani povedala, a občas nič nehovoriace. V podstate akýsi kaleidoskop bez väčšej hodnoty a to napriek tomu, že autor pozná Japonsko z vlastnej skúsenosti. Očividne to tak napísal zámerne, ale podľa mňa to dobrý nápad nebol.

Musím říct, že se mi už dlouho nestalo, aby mě kniha, na kterou jsem se opravdu hodně těšil, takhle zklamala. Vlastně ani nevím, kde začít. No určitě se mi nelíbilo úvodní chvástání autora - že autor prozkoumal x cestopisů a x odborných článku (tady už jsem hodně pochyboval - aspoň v textu to není vidět) a kriticky je prošel (ani v nejmenším, což je poznat z textu). Celá kniha je rozdělena do několika kapitol, ale ty jednotlivé příspěvky jsou naprosto chaotické a mnohdy i nicneříkající. Dovolím si na ukázku pár příkladů - některé jsou až nesmyslně krátké (někdy i na dva řádky); většina z nich je hodně zobecněných (např. Buddha byl člověk a až později se stal bohem.) - kdybych psal v duchu této knihy, tedy “kdysi dávno někde v Evropě došlo k incidentu, který pak vyvolal velký konflikt”, asi byste taky nepoznali, že mám na mysli vypuknutí první světové války; no a celé to na mě působilo jako kopírování z cestopisů osobností z historie, které v Japonsku byly, a to bez zasazení v čase či době a náhodně dle chuti autora vybrané. Opravdu velké zklamání, které sází pouze na to, že je dnes Japonsko takový trend a že o něm můžete vydat knihu, ve které je plno neověřených informací a historek a považovat ji za odbornou knihu. Svou obecností se odsoudila do brankových vod neidentifikovatelné literatury.