Velice zajímavé vyprávění hrdinky, která se nebojí vyprávět o ničem. Důkaz toho, kam dokážou drogy člověka zavést a kolik toho dokážou vzít. Spadnout do toho je strašně jednoduché, ale dostat se z toho a odrazit se ode dna nahoru stojí moc úsilí. Poklona všem, kteří mají silnou vůli a řeknou ne. Knihu můžu doporučit všem, kteří se o tuto tématiku zajímají. Děti ze stanice ZOO jsem nečetla, jen jsem viděla film, ale až tuto knihu vstřebám, chystám se na ni.

Naprosto jsem se ztotožňovala s autorkou. Chápala jsem ji. Ty myšlenky, co se roděj v hlavě, to všechno, na co člověk dokáže přijít.. vymyslet, říkat a následně se nějak "chovat" k lidem.. Tahle zpověď a výpověď "feťácké duše a jeho já" se mi moc líbila. Prostě.. ne každej, kdo fetuje, na to vypadá. Jen většina má společnej cíl. Osobně se nejvíc ztotožňuju s tím, co je psáno zde v anotaci a také na posledních stranách knihy.. takže první odstavec str.265. To je pro mě TOP a pak ještě tyto dva malé útržky.. "Narkoman zná konec, ale i přesto si tam musí dojít sám." "Žijeme v haluzi vlastní výroby."