Továrna na zlý sny

Tak za prvé - vadilo mi přeskakování z přítomnosti do minulosti včetně úskoků do snů. Za druhé - chápu, že množství výrazů v perštině mělo příběh oživit a učinit autentickým, ale mně to taky vadilo. A námět sám: nebylo by lepší, kdyby každý zůstal doma ve své zemi? Bomby přece nepadají všude, odstěhujte se na druhý konec své vlasti, bude vám tam líp. Pokud někdo kouří, pije, krade a prostituuje, nepovažuju ho za slušného člověka, proto mi ta rodinka k srdci nepřirostla. Ze začátku se mi knížka líbila, ale dočetla jsem jí hodně ztuha. A ten konec, ach jo!

Hlavní postavou a vypravěčkou je butch lesba po čtyřicítce Nasrin, které policie oznámí, že její sestra Nushin byla nalezena mrtvá v havarovaném autě. Nasrin je přesvědčená, že to byla sebevražda, celý život totiž byla svědkem Nushininých depresí a sebevražedných pokusů. Jako by nestačilo truchlení nad sestrou, stane se Nasrin opatrovnicí Nushininy čtrnáctileté dcery Parvin a musí se potýkat i s jejími psychickými stavy. Parvin si myslí, že havárii Nushin někdo záměrně způsobil. A pak je tu ještě Nasrinina a Nushinina mâmân, s níž měly dcery od dětství problematický vztah. Vyprávění ze současnosti střídají flashbacky do Nasrininy minulosti: rané dětství v Teheránu za irácko-íránské války, útěk s matkou a sestrou do Německa, stesk po otci, kterého zavraždil íránský režim, dospívání v severoněmeckém Lübecku, první přátelství a lásky, Nushininy psychické stavy. Název knihy odkazuje na Nasrininy opakované noční můry, které se vyprávěním prolínají tak plynule, že není zcela jasné, kde končí sen a začíná realita a naopak. Typickým motivem v nich je zlověstné zvonění z telefonní budky. V románu se objevuje celá řada témat. Truchlení, problematické vztahy v rodině, emigrace, sexuální zneužití, trauma, život jako vícenásobný outsider (přistěhovalec a queer), výchova dospívající, deprese, sebevražedné myšlenky, neonacismus… určitě jsem na něco zapomněla. Přesto se mi to nezdálo moc, témata přirozeně souvisela s osudy vypravěčky. Problém nastal ve chvíli, kdy se román proměnil v něco mezi detektivkou a komedií. Nevyjasněná smrt Nushin už od začátku dávala tušit detektivní zápletku a já se na ni těšila. Jenže tahle zápletka se ukázala být tak nepravděpodobná a nedomyšlená, že na mě působila spíš jako fraška. Možná to ale byl záměr – že by šlo jen o další z Nasrininých snů? Jsem zvědavá, co na závěr románu řeknou další čtenářky a čtenáři.