Tokyo Revengers 10

Tokyo Revengers mají zvláštní kouzlo, které mě u nich pořád drží, ale přitom se moc nebavím. Jsou tady vlastně pořád ty samé zápory - postavy jsou naprosto tupé, pořád někdo brečí, lidí je tady jako smetí... Ale vždycky je tam nějaký drobeček, který mě naláká na pokračování. Uvidíme ale, jak dlouho mi to ještě vydrží.

Kisaki je sr...deb-blb. Jako fakt? Ve výsledku prostě za všechno může on. Ještě, že máme Takemíčka. Ale teda to jak se rozešel s Hinou mi trhá srdíčko. Obzvlášť když Hina byla krátce předtím jako: Doufám, že i za deset let budu moct říct o Takemičim, že ho miluju. Uaaa. Tokyo Revengers je brutálně traumatizující věc. Navíc všechny postavy si prostě zamilujete a tím spíš to všechno prožíváte. Třeba miluju ten vztah mezi Drakenem a Mikeym (pardon, zase to moje oblíbené skloňování). A možná jsou to moje oblíbené postavy :P P.S.: Ale největší chudák je bezpochyby Taidžu. Je mi tě líto brácho. Jak moc špatně na tom člověk musí být, aby bych schopen zabít své vlastní sourozence? I když zbytek rodiny na tom není o moc líp.