Tohle všechno jsem já

Za mě skvělá kniha o tom, že přijímat (sebe nebo druhé) je lepší než vylučovat. Metoda práce s vlastními vnitřními stránkami, které se mnohdy projevují jako symptomy. Ty v metodě Internal Family System nabývají podoby různých "postav", s nimiž lze navázat kontakt, zjistit, co nám chtějí sdělit, a ukázat jim, že s námi mohou spolupracovat tak, aby to bylo prospěšné jim i nám.

Zkusím napsat svůj názor na autora jeho stylem: Kdybych se na něj dívala svým původní pohledem (před přečtením knihy), napadaly by mě obraty jako "nedostatek rozhledu", "indoktrinace", ale protože jsem nahlédla jeho nový pohled, myslím, že v něm sídlí část, která se velmi bojí nepřipojit se k vogue hnutí, aby ho někdo neobvinil z bílého šovinismu, a tak se rozhodl ho hlásat, co to jde. Třeba by se na tom dalo pracovat... Ale abych byla spravedlivá. Libí se mi, že někdo udělal globálnější přístup k práci se subosobnostmi, kterým autor říká "parts". Libí se mi, jak pěkně ukazuje, jak klást otázky a provádět klienta úzdravným procesem. Co mi chybí, je zohlednění např. Junga, ale i jiných směrů, které se subosobnostmi pracují, a to podstatně propracovaněji a déle. Nelíbí se mi, jak se autor stále snaží, aby jeho teorie podchytila víry světa (islámu se zcela vyhýbá, do křesťanství tepe, jak mu velí jako ideologie, zkouší to s hinduismem i budhismem, přiznejme si, že dost naivně). O úvahách o fyzice nemluvě. Chybí mu náhled na to, že jeho terapii často vyhledají lidé, kteří si užívají prožívání silných emocí. Zdá se, že autorovi tak úplně nedochází, že to, co s nimi dělá, často není léčení, ale podpora surfování po silných zážitcích. Co jsem už nedala, byla poslední třetina knihy. Je velmi smutné, když odborník zaprodá, ať už ze strachu nebo pro úspěch, svou odbornost ideologii.