To přece nejsem já

To přece nejsem já pro mě byla tak trochu sázka do neznáma, protože autorčinu předchozí knihu Dospělí lidé jsem nečetla, takže jsem vlastně nevěděla, co čekat. Od prvních stránek jsem ale byla fakt mile překvapená! Kniha se čte skvěle, má spád, vtáhne vás a nutí číst dál. Sledujeme jednu rodinu, která se schází u příležitosti slavnostní události, a nikdo tam vlastně nemá úplně hlavní roli, protože kapitoly postupně dávají prostor téměř všem. Bård je nevěrný své manželce, přestože nevěru vždycky odsuzoval, jeho sestra Hanne si pořád není jistá sama sebou a vyrovnává se se svou minulostí i změnou těla, její šestnáctiletá neteř Linnea řeší kamarádské vztahy, a do toho všeho je tu Nils, vdovec a otec. Každý si v sobě nese něco a postupně se to dostává na povrch. Je to kniha o vztazích, o vzpomínkách, o tom, že čas nejde vrátit, o problémech, tajemstvích a skrytých myšlenkách a pocitech. Taky o tom, že rodinné vztahy nejsou vždycky pevné a idylické, že si někdy mezi sebou závidíme, hlavně mezi sourozenci, a že v sobě můžeme nést staré křivdy, kterých se možná nikdy úplně nezbavíme. Je to vlastně strašně obyčejná kniha o životě, ale právě proto funguje tak dobře. Myslím, že se v ní každý dokáže najít nebo v ní uvidí někoho ze svého okolí, kamarády, rodinu, známé. Já jsem samozřejmě nejvíc sledovala, jak dopadne Bårdova nevěra, která se postupně propisuje i do vztahů ostatních, ale úplně nejvíc mi k srdci přirostla Hanne. Zajímavé bylo i to, jak kniha ukazuje vztahy mezi otci a dětmi, hlavně to, že otcové a synové k sobě často nemají tak blízko jako otcové a dcery. Možná právě proto, že si jsou podobní a nastavují si navzájem zrcadlo, což se ne vždycky dobře snáší. Celé se to odehrává během jednoho víkendu, od pátku do neděle, a v tomhle i v motivu rodinného setkání mi to hodně připomnělo Pod sněhem od Petry Soukupové. Jen je dobré nečekat klasické rozuzlení. Kniha zůstává otevřená, končí tak trochu do ztracena a to, jak to s jednotlivými postavami dopadne dál, si musí každý domyslet sám.

Asi je to román pro náctileté, spíš určitě, ale je to hezké, citlivé a dobře se to čte, přestože jeho spíš o myšlenkách hlavních hrdinů, než o ději. Doporučuju.