To jediné, co na světě zbývá

Velké překvapení. Tohle bylo tak D O K O N A L É a milé čtení, které si nemůžete nechat ujít. Ti co mě znají, tak by tento žánr u mě vůbec nečekali, ale já si nemohla pomoct. Poslední dobou mám pocit, že potřebuji vykročit ze své komfortní zóny a přečíst si i něco jiného. Tato kniha to naprosto splnila, nemohla jsem si vybrat lépe a jsem za to moc ráda. Jedná se o postapo příběh, kdy smrtící chřipka vymýtila většinu populace a na živu zůstalo pár imunních jedinců. Mezi nimi jsou i naši dva miláčci Andrew a Jamie. Andrew šlápl do pasti na medvěda a těžce si poranil nohu. Když se snaží dobelhat někam do bezpečí, náhodou narazí na Jamieho dům. Jamieho maminka byla lékařka a když zjistila, že je zle a nepřežije ani ona, začala psát Jamiemu deník, ve kterém mu přesně popsala, jak a co má léčit. Tohle se teď Jamiemu hodí a Andrewovi pomůže. Rozvine se mezi nimi přátelství a důvěra. Kluci jsou skvělí, nemůžu si vybrat který víc. :-) Oba jsou zábavní, milí a je to dokonalé - ta neskutečná přitažlivost a chemie, která z příběhu čiší je úžasná. Děj se ubírá všemi možnými směry, cestování kluků po různých městech států je zajímavé až temně děsivé. Při akčnějších scénách, kdy na své cestě potkali jiné přeživší, jsem byla napnutá a ani nedýchala. Nejdřív jsem měla trochu obavy a v polovině knihy jsem si říkala: "Kam to chce autor hnát? Jak se tohle dá ukončit? " Dva kluci skoro sami na světě. Nikde nikdo - nikde nic... Co se stane, aby mohl být konec a já byla zároveň spokojená? :-) Autor to zvládl krásně. Klidně se nebojím říct, že je to jeden z příběhů, který si s radostí přečtu ještě někdy jednou. A Vy byste měli taky, ať o tu nádheru nepřijdete. :-) Moooc doporučuji.

Takhle moc mě už hodně dlouhou dobu žádná knížka nedostala. To bylo tak krásné a milé čtení. Jamie a Andrew byli skvělí a to jak se jejich vztach v průběhu knihy vyvíjel to se mi moc líbilo. Myslím, že takhle rychle jsem ještě žádnou knihu nepřečetla. Moc doporučuji. "Bojím se, co se stane, jestli odejdu. A bojím se, co se stane, jestli zůstanu." "Je obrovský rozdíl mezi tím si věci představovat a udělat je."

Tak tohle mě oproti Šťastně až navěky? fakt bavilo. Postavy uvěřitelné, prostředí postapokalyptické Ameriky taky. I oči se mi párkrát zamlžily. Palec nahoru.