To je klasika!

Příjemný rozhovor dvou sympatických pánů, kteří jsou k tématu operního zpěvu ti nejpovolanější. Jazyk obou počítá s určitou erudicí čtenáře, takže si ji plně vychutnají nejvíce studenti zpěvu či velcí fandové opery. Na to, že je to kniha rozhovoru, tedy dle mého spíše oddychový žánr, jsem musel číst velmi pozorně, abych se neztrácel. Rozhovor uplyne, na závěr se žádná významná bilance nekoná, což je škoda. Ale stejně dávám neobjektivně plný počet, a to je samozřejmě spíš moje osobní hodnocení Adama Plachetky celkově.

Opera pro mě vždy byla na okraji zájmu. Nejsem fanda příliš vysokých tónů, které někdy nejsou až příjemné. Ale nejvíc mě na opeře odradilo to, že jsem absolutně nerozuměla, o čem se zpívá. Pak jsem někde náhodně zaslechla Adama Plachetku... Konečně jsem rozuměla každému slovu. Např. Opera Dalibor od Bedřicha Smetany v Národním divadle. Scéna je statická, střídají se postavy. A teprve, když přijde na scénu král Vladislav (Adam Plachetka) vím, co se vlastně na scéně děje. A i srozumitelnost textu se řešila v rozhovoru, který byl velmi zajímavý. I když chvílemi velmi odborný. Třeba pasáž o rossiniovské a bachově koloratuře, triolách, které se zpívají snadněji než šestnáctinové noty. To jsem byla zmatená, jak lesní včela. Ale musím konstatovat, že se mi, díky této knize, rozšířily obzory.