To je klasika!

Zajímavý a příjemný rozhovor na téma, které jde zcela mimo mě. Přesto i takový ignorant vážné hudby, jako jsem já, nemůže nevědět, kdo je Adam Plachetka. Pozitivní čtení vhodné pro dny pod psa.

Opera pro mě vždy byla na okraji zájmu. Nejsem fanda příliš vysokých tónů, které někdy nejsou až příjemné. Ale nejvíc mě na opeře odradilo to, že jsem absolutně nerozuměla, o čem se zpívá. Pak jsem někde náhodně zaslechla Adama Plachetku... Konečně jsem rozuměla každému slovu. Např. Opera Dalibor od Bedřicha Smetany v Národním divadle. Scéna je statická, střídají se postavy. A teprve, když přijde na scénu král Vladislav (Adam Plachetka) vím, co se vlastně na scéně děje. A i srozumitelnost textu se řešila v rozhovoru, který byl velmi zajímavý. I když chvílemi velmi odborný. Třeba pasáž o rossiniovské a bachově koloratuře, triolách, které se zpívají snadněji než šestnáctinové noty. To jsem byla zmatená, jak lesní včela. Ale musím konstatovat, že se mi, díky této knize, rozšířily obzory.