Silnější než slova, výmluvnější než film... komiksové zpracování zasáhne do černého. Kniha velmi drsná, tvrdá, nekompromisní - ukazuje válku v té nejsyrovější podobně. Vezme nás do přímo do pekla. Záběry nekonečného utrpení se na nás valí a není úniku - přiznávám, že při čtení jsem ji musela často zavírat, abych některé scény rozdýchala, a taky abych utřela slzy. Přesto jsem ji nedokázala odložit. Rozhodně není pro každého: autor natolik plasticky ilustruje válku a dění na frontě, až máme svíravý pocit, jako bychom byli její součástí, jako bychom byli přímo v centru dění. Depresivní exkurze do světa předních linií, kdy většinu hrdinů čeká smrt, nebo se jí raději sami vydávají vstříc, aby ulevili vnitřní trýzni. Nenajdeme zde ucelený děj: jde o jakési minipříběhy bez chronologického řazení. Sotva jeden strávíme, už je tu druhý, o nic optimističtější... Kniha se mi četla docela rychle, ale musela jsem si ji dávat pauzy, a ještě štěstí, že obrázky byly černobílé: mrtvolami se to v ní jen hemžilo. Záměr je jednoznačný - odkázat na zbytečnost válek, marnost konfliktů a bojů, v nichž umírají miliony a miliony nevinných lidí, naprosto zbytečně, kvůli mocenským zájmům jiných. Přesto jsem ze čtení neměla depresi - taková iniciativa se mi líbí /část knihy tvoří i přehled dalších protiválečných aktivit malíře/. Je jedině dobře, že někdo dokáže svůj geniální talent tak skvěle využít. I když jsem si zprvu myslela, že půjde o dílo satirické až humorné, cosi ve stylu "Jak jsem vyhrál válku". Tak to jsem se spletla, což vůbec nevadí. Už jen ten obraz vojáka z přebalu knihy mluví za vše :-) "Lidé jsou ovce. Právě díky tomu můžou existovat vojska a války. Lidé umírají jako oběti vlastní hloupé poslušnosti" /Gabriel Chevallier, Strach/ "Ti, kdo ze třetí roty přežili, se vysíleně svalí do zákopu. Potřetí za osmačtyřicet hodin útok nic nepřinesl. Všichni hledají jen úkryt, demoralizovaní, ztrhaní a vzteklí, bez jakéhokoli zbytku bojovnosti. Do francouzských linií se vrátilo jen třiašedesát mužů ze sto dvaceti. A sotva tam jsou, ocitají se pod prudkou palbou z děl. Ze třetí roty toho moc nezůstalo. Útok skončil neúspěchem, přesně jako ty před ním. Kapitána zabili, my jsme ustoupili do zákopů a teď na nás pálí vlastní dělostřelectvo. Naši, a pobíjejí nás. Není to poprvé, co naše děla nepálí dost daleko a nám to padá rovnou na huby!"

úlovek z knižního festivalu. Taková pecka. Temnota ve slunečním nedělním odpoledni. Nejsem komiksový fanda ani odborník, ale z mého pohledu parádní černobílá kresba. Tolik emocí, co zachytil na obrázkách ! nepotřebov ali by jsme snad ani bulbiny s minimalistickým textem, přibližujícím osudy jednotlivých vojáků. A ano, jak psali komentující přede mnou - najednou je známe. Jako by to byli naši sousedi, kamarádi, bratři. Kluci, kteří ještě včera seděli u kafíčka a četli si noviny a dnes se najednou brodí po kolena svinstvem, mrznou, žerou je vši. Bláto, mrtvoly, krysy. Lze z toho ven ? A proč to všechno vlastně ? nelze než doufat, že to přežijí..a nebo ne ? Aby jsme nezapoměli.... 5 hvězd bez debaty...