To byl Václav Junek

Další ze skvělých monografií významných českých ilustrátorů knížek pro děti a mládež. Po Krumovi, Vraštilovi, Wowkovi a dalších, přichází Jiří Polák s krásnou biografií autora nezapomenutelného červeného slabikáře, Václava Junka. Úvodem poměrně podrobný životopis, doplněný vzpomínkami malířova syna a potom už obdivujete mnoho stránek s krásnými ilustracemi pana Junka ať už z časopisu Vpřed nebo dobrodružných knížek Běhounka, Flose či Foglara. Na závěr přehled všech Junkem ilustrovaných knih, titulních stránek časopisů ale i autorových výstav. Opravdu je co obdivovat.

Kniha vyšla v edici Galerie s pořadovým číslem 9. Kromě prvního svazku (reklamní materiály nakladatelství T&M) jsou knihy edice věnovány významným ilustrátorům hlavně dobrodružné literatury, kteří pro T&M pracovali. Václav Junek ovšem stačil pro T&M ilustrovat jen dva svazky poválečné edice sešitů Polnice. Pak už ilustroval jen knihy jiných vydavatelů. Začal ilustrovat už jako starší, když mu bylo přes 30 let. Já jsem s ním přišel do kontaktu před 69 lety. Tenkrát, v roce 1957 jsem si koupil svou první Junkem ilustrovanou knihu Lovci orchidejí. Mezi mé nejoblíbenější ilustrátory nepatřil, ale má několik také velice kvalitně ilustrovaných knih dobrodružné literatury, takže jsem je postupně začal po antikvariátech kupovat (pro mne má nejlepší ilustrace v Pouští a pralesem, Darwinově Cestě kolem světa, Swansonově výpravě a V zajetí Matabelů). Celkem jím ilustrovaných knih dnes mám skoro 50, malíř jich podle knihy To byl Václav Junek ilustroval asi 150. Jeho slavný Slabikář mne ovšem minul, když jsem kupoval první Junkem ilustrovanou knihu, měl jsem slabikování dávno za sebou. Kniha To byl Václav Junek je kvalitně vytištěna a jak je u edice obvyklé, dává celkem bohatý přehled jeho ilustrací i volných maleb. Uvedeny jsou i ilustrace z nevydaných knih i z časopisů. Ale zde je i první nedostatek knihy: popisky u ilustrací třeba neuvádí, že nejde o definitivní ilustraci, ale o skicu. A nedostatků má kniha tentokrát bohužel více. Text, využívající i vzpomínky a názory malířova syna, spisovatele Václava Junka ml. na otce a jeho život, podrobně líčí prostředí, ze kterého malíř vzešel i poněkud složité rodinné poměry (3 manželky). A připomíná i jiné slavné umělce (spisovatele), se kterými byl Mistr v kontaktu. Při tom mezi nimi nebyl žádný kolega ilustrující také knihy dobrodružného žánru, jako byly známosti a přátelství Burian – Konečný – Krum nebo Miloš Novák – Toman. Junek byl zřejmě solitér. (Ačkoliv jsem film Slavnosti sněženek podle Hrabala viděl několikrát, nikdy jsem si nedal dohromady postavu poněkud potrhlého umělce – hraje ho Ferdinand Havlík – s ilustrátorem Junkem.) Vzpomenuty jsou i politické poměry a jejich vliv na umělcovu tvorbu v období po 2.světové válce v komunisty ovládaném Československu. Včetně malířova členství v KSČ, které omlouval „zavřeli nás tam a že nás nepustí, dokud nepodepíšeme“. Autor knihy i sám malířův syn tomuto vysvětlení moc nevěří. Samozřejmě role, zvláště u známého a významného umělce v totalitním režimu a jeho spoluzodpovědnost za politický vývoj, problém, který je opět dnes bohužel v naší zemi aktuální, kniha nemůže vyřešit, ale je dobře, že to alespoň nezamlčuje. Až potud by bylo vše v pořádku, o člověku Junkovi a jeho kresbách je toho v knize dost. Horší je, že naprosto chybí nějaký rozbor vlastního ilustračního umění Mistra Junka, jaké techniky kresby používal, jak se jeho styl časem vyvíjel (některé tituly knih ilustroval dvakrát) od realistických perokreseb až k „sgrafitovému“ stylu a kresbám, připomínajícím dřevoryty, případně jeho zařazení do celkového obrazu ilustrátorů dobrodružných knih v Československu. Jak si knihy pro ilustrování vybíral, kteří autoři a prostředí mu byli zvláště blízcí (z textu jen vyplývá František Běhounek). Snad jen kapitola, jak spolupracoval s J. Foglarem a vůbec „přišel“ k ilustrování několika pokračování seriálu Rychlých šípů je dostatečná, zajímavá a přináší i některé nové informace. A zajímavé je i zmínění sporu znalců o to, zda jedna ilustrace na titulní stránce časopisu Vpřed je od Junka nebo spíše Konečného-Bimby (ještě v knize Ilustrátoři dobrodružné literatury, T&M 2020, je ilustrace jednoznačně připisována Václavu Junkovi). Kniha je doplněna obsáhlým seznamem ilustrovaných knih, ale seznam má také nedostatky. Především vůbec nerozlišuje, zda je kniha skutečně ilustrovaná nebo ilustrátor nakreslil jen obálku: zde třeba Případ profesora Hrona nebo Na sever od Zambezi. V tom případě (jen obálky) v seznamu ale chybí řada knih nakladatelství Jan Naňka (většinou detektivky od Fikera, vydané do roku 1948). Dále sice jsou u titulu uvedena různá vydání, ale vůbec se nerozlišuje, že někdy vyšla kniha znovu se stejnými ilustracemi a jindy jde o zcela novou variantu ilustrací, odlišnou od prvního vydání (Lovci orchidejí, 1.díl trilogie, Tisíc a jedno dobrodružství). Chybí i zmínka, že Swansonova výprava s Junkovými ilustracemi byla sice v roce 1949 vytištěna, ale většina nákladu šla do stoupy. Nové vydání už ilustroval Milan Fibiger (KOD). Autor knihy shromáždil dostatek materiálu, ale jeho zpracování je jen polovičaté. Proto nemohu dát lepší hodnocení než 80%.