Já si budu asi muset tyhle dojáky zakázat, jsem ani ten komentář včera nebyla schopná napsat, ale tohle bylo vážně krásné. Je to příběh o takovém netradičním setkání a cestě mladé dívky Pauly a svérázného stařečka Helmuta. Oba něco spojuje - velká životní ztráta a smutek. Přesto, nebo právě proto si mohou navzájem k sobě najít cestu i porozumění, smíření a dát naději. Příběh o vážných věcech, psaný s citem, nadhledem i vtipem. A jestli si myslíte, že nejde během jedné věty se rozplakat a po přečtení druhé vyprsknout smíchy..., přečtěte si, uvěříte.

(malé spoilery) Vůbec jsem to nečekala, ale tahle nenápadná kniha mne doslova rozsekala na kousky a dostala do kolen... Poslouchala jsem ji jako audio v jazyce originálu a načtení je naprosto geniální, i když jsem si na interpretku musela chvilku zvykat. Studentka Paula je smutná a má deprese po smrti malého bratra Tima, ze které obviňuje sebe, přestože v době, kdy k tragické nehodě došlo, byla někde jinde. Účastní se terapií, které však v jejím případě mají jen mizivou šanci na úspěch. Na doporučení svého terapeuta se v noci vydá na hřbitov, kde se při jedné hodně zvláštní příležitosti seznamuje se starým a nemocným Helmutem. A právě zde začíná jejich neobvyklé přátelství, když se vydávají na cestu karavanem nejen oni dva, ale vezmou s sebou také psa Judy, urnu a slepici Lutze... A i když to zní tak trochu bláznivě, autorka napsala především opravdu krásný příběh o tom, jak se vyrovnat se smrtí milované osoby. Kromě toho má kniha ale i jinou polohu, protože jsem se často přistihla, jak se usmívám. A na závěr mi zase bylo do pláče, přestože Paula (zásluhou Helmuta) ve svém životě pokračuje o celou třídu optimističtěji než jak tomu bylo na začátku. Knihu doporučuji, ještě stále ve mně ten zvláštní a zároveň tak nádherný příběh doznívá - a dávám bez rozmýšlení plný počet...