Tigrova žena

Kdo rád tvorbu spisovatele Louise de Bernièrese či režiséra Emira Kusturici, je pro něj prvotina balkánské spisovatelky Téy Obrehtové jako dělaná. O jejích kvalitách vypovídá i britská Orange Prize. Ovšem než si odfrknete s uštěpačnou poznámkou o intelektuálních orgiích, vězte, že v tomhle případě jste vedle. Kouzlo románu spočívá v bravurním propojení tragiky s humorem a tvrdé reality s magickým folklórem. Sympatické jsou zde především postavy, vesměs lidské a přirozené, přitom individuálně velice zajímavé. Naopak vadou na kráse je tak trochu roztříštěnost vyprávění a často zbytečně podrobné popisy krajiny. Není to však rozhodně komplikované čtení, ani prostoduché - dokáže se zažrat pod kůži, stejně jako rozesmát absurdními situacemi. On letmý náhled na jugoslávský konflikt jinak pojmout vlastně ani nejde. Chcete-li si odpočinout od mečů, raket, skalpelů či svatebních kytic, těžko budete hledat lepší knihu. A víra v tygra (tedy v nebezpečí i krásu) se vám pak stane druhou přirozeností.

Výlet na divoký Balkán, kde se pověst potkává s pohádkou, historky se stávají mytologií a babské drby legendami. Prolínání dvou linií (život dědečka a orální historie vesnice, z níž pocházel, vs. vypravěččina reálná cesta do poničené oblasti spoutaná s její imaginární poutí ke kořenům) ústí ve zvláštní formát, který místy působí jako Natáliino vzpomínání v ich formě, přesto však neochvějně drží perspektivu vševědoucího vypravěče, neomylně vybírajícího z množství povídaček tu "správnou" fantastickou verzi. Čtenář se tedy dozví, jak asi dopadlo poslední setkání s nesmrtelným mužem, nebo co se stalo s "tygrovou ženou", nemá však smysl v tom všem hledat jednoznačnou a neuhýbající narativní linku (naopak, poutavé odbočky jsou "v ceně") a směřování k jedné velké pointě. Tohle pomyslné pátrání není ani tak napínavou detektivkou, jako spíš rozkošnickým nořením se do zapomenutých končin. Přestože mnohé podivné jevy jsou nakonec logicky vysvětleny, účelem je spíš smíření racionality s magií reality a neskutečností skutečnosti. A samozřejmě čirá radost z vyprávění.