Tichá dívka

Ufff... Je to takové krimi-scifi? Situace, které nejsou pravděpodobné!....? Mnohá dění mi přišla až překombinovaná. Některým myšlenkám se filosofická zajímavost upřít nedá... Ale kniha jako celek ve mně nerozehrála symfonii nadšení. Možná tento názor souvisí s mojí potřebou jistoty a není možné, aby byla taková parapsychologická síla.. A i když čtenář časem zjistí ušlechtilost povahy motivace k používání nadpřirozena, je to jistá forma terorismu... Přesto jsem Kašparovi fandil, aby našel svoje ticho....Nevím, jak moc bylo náročné knihu přeložit, ale neovlivňuje můj šroubovaný dojem z příběhu i překlad? Možná je to jen literatura pro náročnější.... Kdo ví...

mix Davida Mitchella a Haruki Murakamiho:) ale vážne. nedá sa všetko čítať prvoplánovo, predžuté, natrávené. knihu treba prijímať ako výzvu. dobrodružstvo. a z tohto pohľadu to bolo riadne dobrodružné. hoci občas nuda, keď sa objavilo nejaké bondovské klišé, občas labyrint a občas slepá ulička, z ktorej pomohol len deus ex machina... a pre obyčajného čitateľa tam bolo možno príliš veľa filozofických odbočiek a vsuviek. ale opakujem – kniha nie je predžutý a natrávený hamburger. takže fajn.

Klauny nemám nijak v oblibě v reálu - a v literatuře na ně začínám být alergická. Kingovo To klauna vlastně mělo spíš na pozadí, zdejší Kašpar je ale tou hlavní postavou. Není ovšem jasné, zda dobrou, nebo špatnou, citlivou díky zásadním zvukovým zejména hudebním motivům porozumění (zvuk, tón, obraz, mapa), nebo šílenou, v každém případě cílevědomě hledající mizející dívku, lásku, spravedlnost...a hlavně ticho (a možná by to vlastně ani nemusel být nutně klaun, nicméně bez magie a artistů by se to stejně neobešlo). Přes jistou napínavost a snahu přijít tomu na kloub není snadné se začíst, po(d)chytit všechna vlákna a odbočky v čase a "příběhu" a pochopit (nebo naopak pominout) hranici mezi fantasknem a realitou. Filozofie je jasně vetkaná do života příběhu. Autor nabízí řadu drobných bonmotů a myšlenek, které rozhodně zaujmou: "Některé děti nejsou děti, jsou to kmeti." "Jung kdesi napsal, že skrz televizi vede nejkratší cesta k psychóze." "Láska není nikdy bezpodmínečná. Vždycky tam stojí něco drobným písmem." Ale taky "Internet miluje vnitřní šejdíř v každém z nás." A mnohé (pokud ne úplně vše) se týká víry, zde pojato s velkým nadhledem a humorně, počínaje PaníBůh: "Kašpar nikdy nepochyboval o tom, že duchovní touha a jídlo patří k sobě a že v zásadě existují dvě cesty: buďto se do Ráje prohladovět, nebo prožrat." "Vztek na Boha má ten háček, že stížnost už v systému nelze hnát výš." (Výraznější moudra putovala do citátů). Kniha je hodně o vnímání, porozumění, pochopení, odpuštění. Jakkoli fantaskně se tvářící, je v mnoha ohledech překvapivě realistická - nekalé obchodní praktiky, touha po moci a zisku v neuvěřitelném měřítku, za každou cenu (třeba i potopení části Kodaně, nemluvě o lidských obětech). A navrch zapojení východní církve... Přestože jsem spíš realistka a fantastičnost snesu tak do úrovně detektivek a thrillerů, občas mi zjevně neškodí dát si něco magičtějšího, obtížněji uchopitelného, plného náznaků, filosofie, náboženství, psychologie, mystična, třeba i bez jasného konce a ozřejmených otazníků i ohledně charakteru postav. Suma sumárum: 85%

Ufff... Je to takové krimi-scifi? Situace, které nejsou pravděpodobné!....? Mnohá dění mi přišla až překombinovaná. Některým myšlenkám se filosofická zajímavost upřít nedá... Ale kniha jako celek ve mně nerozehrála symfonii nadšení. Možná tento názor souvisí s mojí potřebou jistoty a není možné, aby byla taková parapsychologická síla.. A i když čtenář časem zjistí ušlechtilost povahy motivace k používání nadpřirozena, je to jistá forma terorismu... Přesto jsem Kašparovi fandil, aby našel svoje ticho....Nevím, jak moc bylo náročné knihu přeložit, ale neovlivňuje můj šroubovaný dojem z příběhu i překlad? Možná je to jen literatura pro náročnější.... Kdo ví...

mix Davida Mitchella a Haruki Murakamiho:) ale vážne. nedá sa všetko čítať prvoplánovo, predžuté, natrávené. knihu treba prijímať ako výzvu. dobrodružstvo. a z tohto pohľadu to bolo riadne dobrodružné. hoci občas nuda, keď sa objavilo nejaké bondovské klišé, občas labyrint a občas slepá ulička, z ktorej pomohol len deus ex machina... a pre obyčajného čitateľa tam bolo možno príliš veľa filozofických odbočiek a vsuviek. ale opakujem – kniha nie je predžutý a natrávený hamburger. takže fajn.

Klauny nemám nijak v oblibě v reálu - a v literatuře na ně začínám být alergická. Kingovo To klauna vlastně mělo spíš na pozadí, zdejší Kašpar je ale tou hlavní postavou. Není ovšem jasné, zda dobrou, nebo špatnou, citlivou díky zásadním zvukovým zejména hudebním motivům porozumění (zvuk, tón, obraz, mapa), nebo šílenou, v každém případě cílevědomě hledající mizející dívku, lásku, spravedlnost...a hlavně ticho (a možná by to vlastně ani nemusel být nutně klaun, nicméně bez magie a artistů by se to stejně neobešlo). Přes jistou napínavost a snahu přijít tomu na kloub není snadné se začíst, po(d)chytit všechna vlákna a odbočky v čase a "příběhu" a pochopit (nebo naopak pominout) hranici mezi fantasknem a realitou. Filozofie je jasně vetkaná do života příběhu. Autor nabízí řadu drobných bonmotů a myšlenek, které rozhodně zaujmou: "Některé děti nejsou děti, jsou to kmeti." "Jung kdesi napsal, že skrz televizi vede nejkratší cesta k psychóze." "Láska není nikdy bezpodmínečná. Vždycky tam stojí něco drobným písmem." Ale taky "Internet miluje vnitřní šejdíř v každém z nás." A mnohé (pokud ne úplně vše) se týká víry, zde pojato s velkým nadhledem a humorně, počínaje PaníBůh: "Kašpar nikdy nepochyboval o tom, že duchovní touha a jídlo patří k sobě a že v zásadě existují dvě cesty: buďto se do Ráje prohladovět, nebo prožrat." "Vztek na Boha má ten háček, že stížnost už v systému nelze hnát výš." (Výraznější moudra putovala do citátů). Kniha je hodně o vnímání, porozumění, pochopení, odpuštění. Jakkoli fantaskně se tvářící, je v mnoha ohledech překvapivě realistická - nekalé obchodní praktiky, touha po moci a zisku v neuvěřitelném měřítku, za každou cenu (třeba i potopení části Kodaně, nemluvě o lidských obětech). A navrch zapojení východní církve... Přestože jsem spíš realistka a fantastičnost snesu tak do úrovně detektivek a thrillerů, občas mi zjevně neškodí dát si něco magičtějšího, obtížněji uchopitelného, plného náznaků, filosofie, náboženství, psychologie, mystična, třeba i bez jasného konce a ozřejmených otazníků i ohledně charakteru postav. Suma sumárum: 85%