Ti, kteří se rozhodli - Alena Lochmannová a Miroslav Šafr Společné dílo etnoložky a soudního lékaře se zabývá tematem sebevraždy skoro od A do Z (inu 646 stran). Objevíte rozbor etymologický, sociologický, lékařský, psychologický a etnologický. Dále se dočtete o historii sebevraždy a hledání odpovědí na otázky Proč? Jak? Kde? a Kdy? V příloze jsou pak fotografie jednotlivých případů z 20. století (i retušované) a fotografie dopisů na rozloučenou. V neposlední řadě se ještě na sebevraždu podíváte skrze slova koronerů, policistů a soudních lékařů (To byla pro mě asi nejzajímavější část). Není to lehké čtení - do tohoto počasí spíš tu depresi akorát zvýší, ale přesto může zaujmout. Pokud si vzpomínáte, tohle téma zaujalo i TGM.

Kupovat knihu přes e-shop má tu výhodu, že člověk zažije překvapení, jakou bichlu si objednal. Přesně takové překvapení mě čekalo, když jsem držel v ruce tuto knihu, která má 648 stránek a k tomu rozměr 21 × 26,6 cm. Téma mě zajímá z preventivních důvodů, ale taky kvůli tomu, že jsme na rodinném výletě s dětmi jednoho toho, který se rozhodl, našli na nejzápadnějším bodě katastru Brna. Takže byla příležitost (v každém případě nutnost) dětem vysvětlovat tuto problematiku dřív, než jsem si myslel. Přestože je to bichle, některé stránky sebevražd jsou jen zmíněny nebo je musíte hledat jinde. Jen okrajově se věnuje eutanazií, na straně 104, k tomu spíš hledejte knihu Eutanazie - pro a proti od Radek Ptáček, Petr Bartůněk, Kolektiv autorů. Stejně se jen okrajově věnuje obětováním z povinnosti – Černobyl, válka, vojáci jen krátce na straně 101, 130. Tato kniha se mi zdá málo strukturovaná, sice to přispívá k přesnosti, nezkreslení informací, ale pro někoho, kdo by případně nechtěl ji číst celou, je velmi obtížné se rychleji dočíst to, co hledá. Velmi schází nějaká shrnutí kapitol, o nějakém zvýraznění textu pro rychlo čtení nemluvě. Přispívá to k úctě k těm, kteří se rozhodli, přispívá to k nezkreslení, bohužel to dle mě omezuje množství lidí, kteří se rozhodnou knihu číst, přečíst. O to, že o přesnost jde autorům nejvíce svědčí i krátká třístránková kapitola (pp109) s názvem Tradované nepravdy a polopravdy – mimochodem pokud vás kniha odradí, tuhle krátkou kapitolku si určitě přečtete. Nicméně pro toho, kdo si dá tu práci a bichlu přečte celou, dozví se hodnotné informace, zvláště pokud si přečte a zanalyzuje všechny (přes 100) konkrétní příklady těch, kteří se rozhodli, jak foto jejich činu, tak dopisy na rozloučenou. Dále máte k dispozici příběhy koronerů i policistů. Knize jsem věnoval velké množství času, přesto bych uvítal shrnutí kapitol i celé knihy.