Ti, co vidí

Musím pochválit obálku, ale obsah knihy už tolik ne... Jsem tak trochu z knihy zmatená, zklamaná je to jednohubka na jeden večer, ale jestli vím co jsem četla ne... Strašně moc informací, které mají navnadit atmosféru , ale mě příběh vůbec neoslovil a určitě nebudu zkoušet další díly. Asi mi to vůbec nesedlo 3*

Horory jsem moc nečetla. Vloni jsem začala Draculem od Barkera. Tohle ale možná ani není horor. Spíš psychologický thriller o vyšinutém doktorovi v ústavu pro choromyslné v severním Michiganu. Přiznám se, že ze začátku jsem se nemohla začíst. Nějak jsem se nemohla vyznat v příběhu. Na 47 straně se to zlomilo a pak už to bylo skvělý. V knize se prolíná minulost, rok 1935,kdy se stala vražda 13 leté dívky Rosemary ve žlutých šatech. Tuto linku doplňuje současnost, rok 1965. Žití v ústavu, pacientku, která slyší duchy, duše, které se jí zjevují jsou většinou zavražděné oběti a doktor Kaiser je tím fascinovaný. Dělá na nich pokusy tak dlouho, dokud některé nezabije. Postavy jsou dobře napsaný, pacientka Sofie je dívka z minulosti, zároveň se seznamujeme s její rodinou. Dvě dcery a syn. Začíná se pátrání po matce, která měla být mrtvá… šokující události na sebe nenechají dlouho čekat. Část ke konci v lese s doktorem, duchy, Hattie a Jude a Sophií jsem měla husinu. Tleskám. Nijak zvlášť jsem se u knihy nebála, spíš mě fascinovala. Trochu si myslím, že někteří lidé opravdu vidí víc než my ostatní. A také to, že je něco mezi nebem a zemí. Každopádně tato kniha vyvolává emoce, nutí číst, dokud není přečtená. Konec byl krásný, i když za mě trochu pohádkový, …