Nádherná pocitovka, scenáristicky i kresebně, přičemž vizuální stránka u mne jednoznačně převládla. Jillian Tamakiová několika málo tahy dokáže vyjádřit emoce, napětí či sociální trable. Z toho, co na stránkách komiksu předvádí, mě až mrazilo – protože já tam s těma holkama na pláži Awago Beach byl a užíval si letní prázdniny se vší tou zábavou i nudou. Cítil jsem moře ve vzduchu, písek mezi prsty i...
Nádherná pocitovka, scenáristicky i kresebně, přičemž vizuální stránka u mne jednoznačně převládla. Jillian Tamakiová několika málo tahy dokáže vyjádřit emoce,...
Nádherná pocitovka, scenáristicky i kresebně, přičemž vizuální stránka u mne jednoznačně převládla. Jillian Tamakiová několika málo tahy dokáže vyjádřit emoce, napětí či sociální trable. Z toho, co na stránkách komiksu předvádí, mě až mrazilo – protože já tam s těma holkama na pláži Awago Beach byl a užíval si letní prázdniny se vší tou zábavou i nudou. Cítil jsem moře ve vzduchu, písek mezi prsty i napjatou atmosféru mezi rodiči. Už dlouho mě nic nevtáhlo do děje tak, jako právě Jedno obyčejný léto. Škoda jen, že se tu paradoxně o ději moc mluvit nedá. Jak anotace prozrazuje, Rose a Windy se každoročně setkávají o prázdninách, kdy jejich rodiny dorazí kempovat na stejné místo. A protože puberta už bouchá na dveře, není to tentokrát jen o kopání děr na pláži a sbírání kamínků. Takhle to zní sice jako nic moc, ale mě tohle nostalgické rozjímání nad končícím dětstvím bavilo mnohem víc, než nějaká hlubokomyslná polemika o krizi středního věku. Sestřenice Tamakiovy odvedly skvělou práci.
Číst více
Číst více