Thirteen Reasons Why

Nečekala jsem toho od této knihy mnoho, ale nakonec jsem dostala docela dost. Především citlivě napsaný příběh o holčině, po které svět dupe, jak se mi zachce, a nikdo to nevidí a vidět nechce. O boji se sebou samým. O tom, jaké mohou mít následky naše činy, aniž bychom o tom vůbec věděli. O našich činech, o kterých víme, že jsou špatné, a přesto je uděláme. Kniha začíná zprvu docela nenápadně, ale pak se postupně nabaluje, jako sněhová koule. Což je i příměr hojně užívaný jednou z postav. A docela trefný. Celkově je kniha dost dojímavá, ale přitom jsem neměla pocit, že by autor záměrně své čtenáře citově vydíral či ždímal. Příběh mi přišel hodně silný v uvědomění si, že skutečně nevidíte druhým lidem do hlavy, nikdy nevíte, čím můžete kohokoliv zasáhnout. A i když je nemožné se hlídat od rána do večera, určitě alespoň stojí za zamyšlení, zda by člověk nemohl s druhými lidmi jednat citlivěji a víc se starat. Knihu jsem četla v originále a jazykově mi to přišlo vcelku dobře přístupné a dobře srozumitelné, takže pokud aspoň trochu umíte a chtěli byste něco v angličtině vyzkoušet, tohle by mohl být trochu snadnější start. Aspoň co se jazykové přístupnosti týče. Obsahově to řeší totiž docela těžká témata. (Sebevražda, vina, znásilnění.) Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a mohu doporučit. Seriál jsem neviděla a zatím ho ani neplánuju.

Předně, pokud ještě někdo nečetl/neviděl seriál, pozor na spoilery. Inu, ač se to nestává často, seriál byl mnohem lepší než kniha. Co se zpracování týče, mělo to silnou pointu, ale styl psaní ,,jedna věta Hannah, jedna věta Clay" byl neuvěřitelně rušivý. Zahrnoval spoustu zbytečných a roztahaných detailů, jejichž redukcí by se kniha o nějakých 10 stránek smrskla a rozhodně by jí to neuškodilo. A teď k postavám, jednou z výhod seriálu oproti knize je ten, že se snažil ukázat alespoň něco opravdu závažného, co se Hanně stalo, něco, co by se snad dalo považovat za důvod k sebevraždě. Kniha nic takového nepopisuje. Aniž bych se snažila snižovat hodnotu věcí, které se Hanně staly, přijde mi, že z velké části se jen snaží hodit své problémy na ostatní. To, co se stalo jí, se děje běžně každému druhému (nejen) teenagerovi na každé (americké) škole. Kdyby se měl jít zabít každý, s kým se přestane někdo bavit nebo ho zahrne do nějakého hodnotícího (roky starého) seznamu, tak se počet obyvatel na této planetě značně zredukuje. Čeká snad, že je nějaká VIP princezna, za kterou bude někdo běhat a sám se jí vyptávat, jestli jí náhodou něco není a něco nepotřebuje? Pokud skutečně měla problém, který chtěla aktivně vyřešit, měla zkrátka požádat o radu někoho blízkého, nebo vyhledat odbornou pomoc, a zrovna chlápka ze školy bych za ní skutečně nepovažovala. Samo o sobě, většina z těch událostí mi nepřišla jako důvod k sebevraždě, jako omg, někdo je bitch, přestane se se mnou bavit, tak ho v posmrtný kazetě nazvu ,,důvodem proč", de facto vrahem, ať ho to vědomí zničí stejně jako mě? Geez, vždyt ta holka byla vlastně děsně sobecká. V knize o ní prakticky zmínka není, ale v seriálu je jednou z důležitých postav Hannina matka, která btw. na mě taky celkem působila jako bitch. Na jednu stranu jí chápu, přišla o jediné dítě, na druhou se z ní stala fanatička, která nevidí nic a nikoho kromě pomsty, spravedlnosti a odkazu, jako omg, nápisy na záchodě jsou na každý fucking škole, někdo napíše na kabinku ,,slut" a jako co? Já se z toho jdu zabít? Šikana je everywhere, tím, že vyhraje case nic nezmění, nikoho tím nezachrání, kdo se chce zabít, udělá to, i kdyby škola měla nějaký supr čupr anti-bullying oddělení. Další věc, se kterou si pohrál seriál, je onen úsměvný fakt, že ze třetiny hlavních postav udělal homosexuály. Ta zatracená politická korektnost... nebo jen nesmí chybět klišé? Možná to však seriálu jen prospělo, protože v knize, ať jsem se snažila sebevíc, jsem nenašla např. na Courtney nic, co by z ní dělalo tak hroznýho člověka, jak si věčně Hannah stěžuje. V seriálu z ní udělali small talk sobeckou vlezdoprdelku, co se na všechny usmívá a na každýho je děsně milá, ale jakmile jde do tuhýho, tak nemá problém každýho potopit, hlavně aby ona sama byla v pohodě. K Hanně lítost příliš necítím, jen k těm, které svou sebevraždou poznamenala. Nevím, možná jen nejsem cílová skupina, já myslím, že číst/vidět to v rozpuku puberty, asi bych to viděla mnohem méně cynicky. Jinak knize chybělo to, co seriálu dodávalo velké plus a sice že to bylo napínavý, zajímavý, mělo to realistický postavy, skvělej soundtrack, nicméně ono mínus, že je Hannah egoistický, dětinský, sobecký manipulátor, zůstal tam i tam. Dočetla jsem jen z vlastní zásadovosti, totiž že vždy dočtu, co jsem rozečetla. Možná bych to s tou zásadovostí neměla přehánět...