The Wren Hunt

Kniha to byla vlastně strašně zajímavá, postavy sympatické, chemie fungovala, z neznámého důvodu jsem se ale nemohla začíst, a i v průběhu celého příběhu jsem se musela nutit. Doufala jsem o trochu širší rozvedení honu - vlastně neměl na příběh žádný zásadní vliv. Pochopila jsem, že se jedná o sérii, pokračovat v ní ale nebudu - na tolik mě kniha neoslnila

Hon na střízlíka je tradice, která se o svatém Štěpánu děje v mnoha městech. Ale v téhle vesničce má tato tradice úplně jiný význam. Wren je nucená každý rok touhle dobou utíkat před partou kluků pod velením nejhoršího z nich, Davida. Kluci sice neví, co jim na Wren tak vadí, ale ona to ví moc dobře. Je totiž augur a David s jeho přáteli jsou soudci, jejich přirození nepřátelé. Ovšem tato násilná tradice je Wrenin nejmenší problém. Augurové totiž ztrácejí svou moc a jediný způsob, jak obnovit jejich sílu, je vetřít se pod záminkou do domu soudkyně Cassy Harknessové a zjistit to, co je třeba pro záchranu jejího háje. Jenže přežít měsíc na místě plném nepřátel rozhodně nebude lehké, zvlášť když se jí pod nohy plete David. Ale ještě horší nebezpečí pro ni může představovat šéf ochranky Tarc, který se jí proti její vůli zamlouvá a vypadá to, že by ho snad mohla mít i ráda. Příběh je napsán v ich-formě a je napsaný opravdu skvěle. Neměla jsem nejmenší problém se do knihy začíst a v momentě, kdy jsem začala, bylo dost těžké se odtrhnout. Už tak dost výraznou čtivost knihy podtrhuje ještě to, že většina kapitol je dost krátká, takže čtení odsýpá skutečně rychle. Hodně se mi líbí, že skoro před každou kapitolou je citát nebo krátký úryvek. Sice jsem za celou knihu nedokázala tak úplně přijít na to k čemu slouží nebo z čeho mají být vyňati, ale rozhodně se jedná o zajímavý a milý detail. S příběhem je to trochu složitější. V zásadě se mi neskutečně líbí. Mary Watson všechno důkladně promyslela, a ačkoli to tak na první pohled nevypadá, vytvořila opravdu originální příběh první překvapivých zvratů, které se objevují v celé knize. Docela mi ale vadilo, že autorka nebyla ochotná se podělit o informace. Je samozřejmě lepší, když všechno vyplyne z příběhu a to se v případě toho Wrenina skutečně stalo. Ale bohužel autorka nic neřekla o jeho pozadí. Nikde v knize není vysvětleno proč se argurové a soudci nenávidí a jejich kultura a rituály jsou zmíněny jen náznaky. To je podle mě neskutečná škoda, jelikož by to jednak bylo určitě zajímavé a pak mi bez toho přijde, že ten svět není úplný. Další věcí je, že se kniha odehrává ve 21. století. Na tom není nic divného, ale z knihy jsem měla takový dojem, jako kdyby na to autorka sama pozapomněla. Většinou to totiž vypadalo, jako kdyby se příběh odehrával o pár set let zpátky v nějaké vymyšlené zemi. Jenže pak se tam z ničeho nic objevily zmínky o počítačích, baristech a autech. V důsledku to působilo docela nemístně, jako by se tam autorka snažila násilím procpat, že se to odehrává v tomhle století a trošičku to kazilo celé kouzlo knihy. Kromě těchto dvou, na můj vkus docela závažných problémů, byl příběh ale opravdu úžasný. Když jsem se do něj začetla, tak jsem tyhle nedostatky ani moc nevnímala, ale pořád tam byly. Především pak to, že si nechala autorka mnoho informací jen sama pro sebe, bylo opravdu rušivé. Postavy byly matoucí, ale tím dobrým způsobem. Autorka je všechny popsala dobře, ale záměrně nechala čtenáře pátrat ve tmě ohledně každé z nich. Neodhalila ať už popisem nebo v rámci děje všechny jejich vlastnosti a skutečnou povahu hned na začátku. Nechala čtenáře v nejistotě. Ve většině případů by to asi bylo příběhu na škodu, ale v tomhle případě se to k němu perfektně hodí. Hon na střízlíka je příběh, který má člověka zmást, nechat ho v nejistotě, kdo je dobrý a kdo špatný. A je skvělé, že to autorka udělala i s postavami, aby skutečně nikdo neměl tušení, co má v plánu. Od knihy Hon na střízlíka jsem nic moc nečekala, ale nakonec mě velmi příjemně překvapila. Mary Watson má rozhodně talent a úžasnou představivost. Nebýt toho, že se nerada dělí o informace a zapomínání, kde se příběh odehrává, by byl opravdu dokonalý. Ale i s tímhle se k tomu docela dost přibližuje. Pokud si chcete přečíst něco nového a máte rádi knihy, které vás záměrně matou, tak tohle je to pravé čtení pro vás. Podle mě je to rozhodně něco úžasného a i když na tuto knihu navazuje pokračování jen nepřímo, jsem moc zvědavá, co dalšího si autorka připravila. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.