V průběhu čtení mi vytanula na mysli série detektivek, kterou jsem kdysi dávno četla, a jejíž názvy vždycky začínaly slovem "jak". Třeba Jak nevyloupit banku apod. Tenhle díl by se klidně mohl jmenovat "Jak se zbavit rhekara". Nemůžu si pomoct, ale minule to bylo nějak lepší. Tady je nejzajímavější postava Reisera, který není až tak drsný, jak se tváří. Co mě štvalo jsou skurpule, které mají všichni se zabitím "elfů". Že by v boji všichni brali v úvahu, jak špatně se dlouhověcí množí? ;) Mě by ti náfukové a druhisti provokovali ke zcela opačnému stanovisku. :)

Sympatické je, že Bílá cesta navazuje přímo na Návrat stínů, takže žádné komplikované vymýšlení zápletky se nekoná. Co si naši lumpíci odnesli domů v minulé knize, s tím se teď musí popasovat. A především zjistit, co je to vůbec zač tenhle homunkulus. Mohla z toho být fajn dobrodružka, kdyby se Lynn Flewellingová nerozhodla, že Alek se Seregilem ještě dostatečně neutužili svůj vztah. Takže kromě vášnivých nocí jsme opětovně nuceni sledovat milenecké hádky, jako by ti dva klučíci spolu chodili teprve týden. Navíc přijdou na přetřes rozpravy o miminku a to už je vážně peklo pekelný. Kam se hrabe Sex ve městě, včetně závěrečných dospěláckých rozhodnutí. Pro děj samotný tak zůstane lineární putovačka, kdy hrdinové chrání magické dítě, až jej nakonec - chvilka napětí - dochrání. Napětí minimum, stejně jako autorské invence, protože v podstatě nejde o nic jiného, než o posouvání figur na hrací desce, které se po oběhnutí vyznačené trasy vrátí poslušně zpět na start. Pro mě nuda k uzoufání.