Nepatřím do cílové skupiny mladších čtenářů, ale byla jsem zvědavá. Úvodních cca 100 stran s meteoritem se mi trochu vlekly, ale od setkání s panem Petersonem to bylo jako s Popelčiným oříškem. Vyloupl se z toho opravdu hezký, jemně vtipný příběh o přátelství a důstojném umírání. Už jen za odvahu vybrat si tak těžké téma a nesklouznout k lacinému melodramatu si autor a knížka zaslouží vysoké hodnocení. Nemluvě o složené poctě Kurtu Vonnegutovi.

Alex Woods je výjimečný v mnoha ohledech. Nejen díky kuriózní nehodě, která ho potkala v 10 letech, či na jeho věk celkem neobvyklé zálibě v exaktních vědách, především astronomii, ale hlavně díky své čisté duši. Vesmír si pro něj uchystá nejedno překvapení a on se k nim staví po svém: s neochvějnou logikou i smyslem pro humor, a pokaždé věrný svým morálním zásadám. Jeho příběh o ryzím přátelství je silný, dojemný a krásný, a jako takový i nesmírně osvěžující.