Sonda do britské hudební scény 80. let a také do nálady thatcherovské Anglie, irsko-anglické rivality a multikulturního Londýna. Čtení pro mě mělo hořkosladký, nostalgický charakter, je plné názvů kapel a písniček z doby mého dospívání,kdy jsem se často cítila úplně stejně jako hrdinové Parádní jízdy. Doby bez mobilu, PC a internetu, kdy člověk čekal celý týden, až v TV řeknou nejnovější žebříček Top Ten a mezitím si látal nějaký apartní model ze starých džín, aby měl na sobě něco jiného než ostatní.

Parádní jízda mapuje britskou hudební scénu, pro mě je to především kniha o přátelství a síle hudby. Je vidět, že se autor měl kde inspirovat, jeho popisy fungování kapely a vztahů uvnitř jsou velmi uvěřitelné, to, jak se partě mladých lidí sláva přihodila spíše náhodou (jak už to tak obecně bývá) a co to s nimi udělalo, je popsáno čtivě, s emocemi a s příjemnou nostalgií, s níž se vzpomíná na mládí. Scéna s Patti Smith - strop. Must have čtenářů-muzikantů.