The Sympathizer

„Jsem jedním z těch, kteří věří, že by svět byl lepším místem, kdybychom se při slově vražda začali zakoktávat stejně jako při slově masturbace.“ Všichni máme povědomí o válce ve Vietnamu. Jenže málokdo vzpomene na protikomunistické bojovníky, kteří po stažení Američanů museli houfně opouštět zemi, protože neveřejná poprava byla tím lepším, co je mohlo potkat. A pak zůstali mezi dvěma světy – tím vlastním, který jim šel po krku, a tím cizím, který s nimi už nechtěl mít nic společného. V tomhle ohledu stojí úvodních sto stran Sympatizanta za pět hvězd a přečíst by si je měl každý, kdo stojí o nový úhel pohledu. V druhé půlce už děj pokulhává a autor se spíš soustředí na paradoxní přístup USA k přistěhovalcům, kdy je na jednu stranu vítají a na druhou nikdy nepřijmou. Việt Thanh Nguyễn každopádně nerozehrává politické drama nebo akční špionážní thriller. Tohle je o životě jednoho člověka v exilu, jehož vazby na rodnou zem jsou trochu komplikovanější, než by do něj jeho přátelé kdy řekli.

Naprosto neskutečná kniha. Jako opravdu jo. ("Kdy se dostanu zase domů?" ... "Příteli můj, jsem podvratný živel, ne věštec.") Začala bych s tím, že jsem se možná ze začátku cítila nesvá z důvodu, že se jedná o zpětnou zpověď a já vím, v jakém momentu příběhu kniha začíná...zda je vhodný si to čtení tak užívat. Protože tady se hodně započítává i to, jak je kniha napsaná. A číst o těhle věcech zrovna tímhle způsobem. No, bylo to zvláštní. Protože náš bezejmenný vyprávěč sympatizant se s přívalem informací rozhodně nepáře. Ani s ironií, výsměchem, humorem. A já dokonale chápala proč je forma zvolená zrovna takhle. Zároveň je Sympatizant strašně čtivý. Tím chci říct, že je tady strašně hodně pasáží, kdy se něco vypráví, najednou se odbočí, přičemž je těžké usoudit, co je vlastně zajímavější (vždy je to nastejno), aby sám sebe potom korigoval, že tímhle obíhá od tématu. V téhle knize by bylo tak snadné ztratit se, protože se neustále takhle myšlenkově skáče. Ale to se neděje z prostého důvodu: jakmile jsem se začetla, bylo těžké přestat, přestože jsem se rozhodla si knihu šetřit. V podstatě každá strana obsahuje alepsoň jendu věc, která si zaslouží být vypsaná zvlášť. Která obsahuje něco, co knihu dělá právě tímhle skvělým kouskem, kterým je. "Jsem špión, spáč, vyzvědač. Člověk dvou tváří. Proto asi nikoho nepřekvapí, že i mysl mám dvojitou. Nejsem nějaký nepochopený mutant z komiksu nebo hororového filmu, i když se mnou tak občas někdo jedná. Prostě jen dokážu vidět všechny problémy z obou stran. Někdy si lichotím, že jde o talent, a ačkoliv připouštím, že není nijak podstatný, jedná se patrně o jediné nadání, které mám. Jindy vidím, že sice dokážu svět vnímat tímto způsobem, ale nemohu nijak pomoci, a tehdy si nejsem tak jist, jestli je vhodné nazývat to talentem. Talent by měl být přece to, co používáte, ne něco, co používá vás. Talent, který nemůžete použít, talent, který vás má v moci – takový talent, přiznávám, představuje nebezpečí. Ten měsíc ale, kdy moje přiznání začíná, vypadalo moje vnímání světa stále spíš jako výhoda než jako hrozba, jak už to u některých nebezpečí bývá." Sympatizant se čte strašně dobře, pokud vám sedne styl autora. To samé platí i o příběhu samotném. Za mě spokojenost  :)