The Strength of the Few

*"To regret what was right."* Rozdíl první a druhé části se dá shrnout skrze "Cože? Již jen dvě stě stran do konce?" versus "Cože? Ještě dvě stě stran do konce?". Vyústění předchozí části má za následek, že z jedné linky neustále supící vpřed, jsou nyní tři nesupící. Rozmělnění tahu na branku v podobě jednoho pohledu, jednoho místa, jednoho dění má za následek citelné spadnutí řetězu. Rozdělení na tři linie samozřejmě není nutně důvodem nekvality, tím je dění v nich; respektive jejich koncept. Stěžejní je stále "anticky římská" přímo navazující na jedničku. Tady je vše při starém. Rozsah něco přes dvě stě stran. Mohlo (a asi i mělo) to být ještě v prvním díle, ale výtky k tomu mít nelze. Pokud vás (ne)bavil první díl, tak toto nabízí vše to, proč vás (ne)bavil. Je tu i "středověká keltská" linie. Je skvělá a na tradičním fantasy syžetu rozehraná. Být to první díl nové série, neřekl bych ani popel. Problém je, že to není první díl nové série čili číst "knihu v knize" s hromadou nové mytologie, v novém prostředí s tuctem nových postav je divné. Je to jak sama o sobě výborná kniha v úplně jiné knize. O to více, že je to sice kvalitní, ale stále pouze "opáčko jedničky v jiných kulisách a na třetinovém prostoru". A pak je tu "starověká egyptská" linie. Nové prostředí, nová pravidla a hrstka nových postav. A série založená na tom, že na hlavní postavu je vržen sto a jeden problém najednou, je tady jediný vzdálený cíl. K němu se to celou dobu uoudaně plácá. A když se to někam konečně dostane tak... Se nic nestane. Záměrem, zřejmě, bylo zředění a zvolnění tempa oproti zbylým liniím. Výsledkem je nuda. Takže jsou tu tři nezávislé linie, které se (v tomto díle) nijak neprolínají. Z toho dvě působí jako, že měl autor v hlavě různé série a prostě je na sílu narouboval do jedné své již rozepsané. Obecně se to čte dobře, ne že ne, ale ty tam je strhující tempo jedničky, které dokázalo zamaskovat i mnohé Islingtonovy neduhy. Tady se tempa nedostává a ty neduhy vyplouvají na povrch dost znatelně.

Klasický případ prostředního dílu, který bude souzen podle toho, jaký bude závěr (snad to budou jen 3 knihy, a ne 5). Knize by určitě prospěla pevnější ruka editora. Všechno mi přišlo rozvleklé a uspěchané zároveň. Některé postavy jsme viděli až moc a jiné naopak skoro vůbec, i když by jejich přínos byl nejspíš lepším posunutím děje než měsíční skoky v čase. Závěr byl opět vcelku povedený cliffhanger. A i když mě zajímá, jak se to všechno vyvrbí, tenhle díl na celkovém dojmu moc nepřidal.