I přes laciný, zavádějící obal a překlad názvu, jsem po knize sáhnul. Jak jsem přečetl jméno Christopher Knight, už jsem na nic nečekal, knihu koupil a přečetl jedním vrzem. Jeho příběh jsem v kostce znal už roky, ale chtěl jsem vědět víc. Před časem ji četl známý v originále a ochotně mi jí tlumočil, takže jsem věděl, do čeho jdu. Chápu rozhořčení některých čtenářů, že se nejedná o poustevníka v pravém slova smyslu, rádio, vloupačky atd. Nicméně za mě klobouk dolů, za jeho preciznost, systematičnost, slušnost a výdrž. I když jsou lidé téměř za rohem, zkuste je nepotkat a nepromluvit s nimi, ale ani se sebou 27 let! Knight byl prostě sám se sebou, bez známek nudy, deprese a pocitu samoty. Všechny společenské masky z něho opadaly jako listy ze stromu. O to drsnější pro něho musel být ,,návrat" do společnosti. Nejvíce si cením jeho nezištnosti v jeho úmyslu. Většina známých poustevníků, měla totiž jistou interakci s okolním světem a stavěla se tak na obdiv. Třeba tolik oslavovaný Thoreau, který však našemu hrdinovi nesahá ani po kotníky. Takových opravdových, jako je Knight, na světě určitě ještě pár bude. Když budou mít štěstí, tak se o nich nikdy nedozvíme. Knight měl prostě smůlu. 100%

Příběhy lidí, kteří opustili civilizaci a odešli do lesů, mě vždy přitahovaly. Poustevník je zajímavá kniha napsaná ve stylu jednoduché populární reportáže, ve které je osobnost Christophera Knighta - Poustevníka z Maine - zachycena pozorovatelem - fanouškem. Autor M. Finkel do příběhu zahrnuje svůj pohled a něco ze svého života, jako by se s Poustevníkem snažil ztotožnit (nejen ho obdivovat), což je vcelku nemožné a někdy i vtipné (desítky nocí pod širákem versus 27 let nonstop v lese, také autor utekl před hlukem rodinného života na CELÝCH 10 DNÍ do Indie, kde se snažil meditovat v tichu, a vlastními slovy: "Ano, sice žiju v domě, který by mohl sloužit jako pomník konzumního stylu života, nejvíce ze všeho však toužím po prostotě a svobodě." - malinko alibistické). Tak trochu manipulátor, který zde sází na zdánlivou otevřenost, aby se dostal k Poustevníkovi a především ke čtenáři. Tedy, jsem ráda, že mi autor zprostředkoval literární setkání s tak zajímavým člověkem, ale osobnost autora, jeho vlastní soudy, škatulkování (v jednu chvíli je Christopher schizofrenický autista s aspergerovým syndromem, naštěstí se dobere k i diagnóze "postevník"), osekané citáty různých osobností a "psychologů", kteří se se zkoumanou osobou ani nesetkali, a vsuvky jsou rušivé. Také srovnává nesrovnatelné - dobrovolnou samotu v přírodě se samotou vězně na samotce ve vietnamské kobce - to prostě nelze. Ke konci knihy jeho výzkum hraničí s vlezlostí a nerespektování soukromí. A nějak nevěřím, že by někdo tak sociálně vymezený jako Christopher Knight souhlasil se sepsání a vydání tohoto "bestselleru"... Kniha odpovídá na otázky typu jak, ale ne proč. Na druhou stranu, když se člověk zamyslí nad samotným Christopherem (bez autorových soudů a diagnóz) a nad těmi 27 lety života, tak je jasné PROČ. Výborné téma, průměrné zpracování.