Na další knihu autora jsem se dost těšila, Psí hvězdy mě okouzlily a nastavily laťku, jak se říká. Něco je jiné: žánr, doba, prostředí (a také vydavatel, překladatel), podobné oběma knihám je téma přátelství a boje o přežití a taková jistá poetika, která je v obou knížkách přítomná. V Řece je hodně stránek věnováno působivým popisům přírody a živlům - vodě a ohni, které hlavní hrdiny dost potrápí. Autor nás zasvětí do vodáckých a zálesáckých fíglů, ale nahlédneme i do nitra obou přátel, odlišných vzhledem i povahou. Zkušeností mají oba dost, ale na to nejhorší, co je potkalo, připraveni být ani nemohli. Nakonec jsem si to čtení celkem dobře užila, Jackovi a Wynnovi držela palce, ale na plné hodnocení to tentokrát není. (Jsem zvědavá na další komentáře).

Blbý na Řece je, že v ní nepřituhuje. A blbý je, že na to od začátku čekáte. Ta Foglarovská poetika mezi dvěma kamarádama je fajn. Když se ale romantika přehoupne do thrilleru, přestane děj téct. A ta přiznaná inspirace božským Vysvobozením najednou slouží k neprospěchu věci.