The Restaurant at the End of the Universe

Levá věž budovy Stopařova průvodce Galaxií se řítila mezihvězdným prostorem rychlostí, jaké nikdy předtím ani potom žádná kancelářská budova ve vesmíru nedosáhla. Druhý příběh z celkového pentagramu příběhů odehrávající se po odstranění planety Země kvůli výstavbě intergalaktické dálnice nás zavede do dost hluboké minulosti. Až k samému okraji začátku zániku Vesmíru a tak vůbec. Restaurant na konci Vesmíru vám totiž umožní vidět samotný a totální a destrukční a …..prostě konec všeho Vesmíru. Nedumejte nad tím, užívejte si obsluhu a krásného výhledu z okna. Nový začátek vás čeká za další dva miliony let. Citát: Alespoň pro jednou nemusíte mít strach z ranní kocoviny – prostě proto, že žádné ráno už nebude! Musím trochu přiznat, že druhá kniha už není tak zajímavá, jak by se na první pohled, možná i druhý pohled nebo i třetí pohled, nebo i...se zdála. Pokračuje tam kde začal konec, ale cestování časem je zde velmi zajímavé, ale...ale dějově už vás to vlastně ani moc nepřekvapí. Naopak se zdá, že jste se zbláznili, nebo se zbláznily hlavní postavy příběhu a nebo se zbláznil sám Božský spisovatel. (na gramatiku nehleďte, píšu to ve spěchu, než se vrátí to tele). Tedy, ta kráva, zase někam odešla, asi se dobrovolně picnout......budou krvavé bifteky ze šťastné krávy. (myslím šťastné, ne šílené!) Možná by se dalo říci „šíleně šťastné krávy“. Malá ochutnávka: Díky nepravděpodobnostnímu pohonu bylo SRDCE ZE ZLATA nejrychlejší, ale také nejnepředvídatelnější lodí, jaká kdy existovala. Dokázala úplně všechno, stačilo jen vědět, jak nepravděpodobné je, že se stane to, co právě chcete. Zafod ukradl loď v okamžiku, kdy ji měl jako prezident Galaxie slavnostně odhalit. Nevěděl přesně, proč ji ukradl, až na to, že se mu líbila. Co mě v tomto příběhu dostalo byl výtah. Žádný páter noster, ale digitálně ovládaný zdvih, který jezdí nahoru i dolu. (Do stran se mu to zatím moc nedaří, není to páter noster) Tento výtah s umělou inteligencí dokáže i vidět do budoucnosti. Ano, aby věděl, kdy a kde stojíte a kam budete chtít odvést, aby se to nezdržovalo. Problém je v tom, že výtah má UI a VÍ, že chcete do vyššího patra, kde hrozí nebezpečí i jemu. A jemu se tam zrovna moc dvakrát nechce. Ta rozmluva o tom, že i v přízemí je hezky a zda tam opravdu nechcete, místo toho jezdit někam nahoru, kde není nic zajímavého......fajn, to se povedlo – tleskám panu Adamsovi. Citát: ...proto se nakonec došlo k rozhodnutí rozetnout celou tuhle zamotanici a vypěstovat zvíře, které se chce dát sníst, a navíc to dovede jasně a zřetelně říct. Tahle ilustrovaná verze má zase pár velmi povedených obrázků. Ten, který mě v tomto ponurém, smrtí protkaném, (POZOR SPOILER – Asi zabili Marvina, hajzlové!!!!! KONEC SPOILERU) příběhu velmi rozesmál, je brečící Vetřelec, stresován bezútěšnou situací na straně 86, dělá „Bůůhů! Vzlik!“Fakt, jako opravdu, je to stres. Vidět v jedné sekundě konec Vesmíru a začátek Vesmíru, to dostalo i Arthura. Bohužel se pak dostal do společnosti Golgafrinčamanů a tady se to začalo trochu hroutit. Díky této společnosti idiotů, dávám jen čtyři hvězdy. Tady se mi fantasie pana spisovatele zdála už na hranicích Vesmíru. Citát: Udělali jste dnes ráno šest nemožných věcí? Nasaďte tomu korunu snídaní v Milliways, Restaurantu na konci Vesmíru!

Na druhý díl jsem se po prvním moc těšila, ale přišlo mírné zklamání. Dej pokulhával, některé momenty byly vtipné, některé situace tam byly jakoby navíc. Autor se soustředil více na jednotlivé situace než na příběh. Abych ale nebyla jen negativní, samotný Restaurant na konci vesmíru měl skvělý koncept, bylo možné sledovat vznik i zánik celého vesmíru a poslechnout si nejhlučnější kapelu galaxie. Postava Marvina bola super napsaná. Zajímavá a absurdní cesta vesmírem. Když to čtenář bere jako fejetonistický shluk vtipných a ironických rozhovorů, mnoho sarkasmu a nic víc nečeká, nebude zklamán. 75%