Barevným závojem mi Maugham připomněl, jak skvělý je vypravěč. To, jak zachytil frivolní Kitty bylo obdivuhodné, ráda jsem ji neměla, ale uvěřila jsem její následné změně. Ano, Maughamovi věřím, bezvýhradně věřím, že se Kitty mohla změnit. A jsem mu neskonale vděčná za konec, díky němuž příběh získal na uvěřitelnosti a nesklouznul tam, kam sklouznout mohl. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

Příběh je to velmi líbivý, a to i přes závažnost okolností, za kterých se odehrává. Ze stejného důvodu však mohl být zpracován mnohem hlouběji (prostředí mohlo působit exotičtěji, téma epidemie cholery závažněji apod.) nikoli zaměřen pouze na vztahové problémy postav a osobnostní rozvoj hlavní hrdinky. U málokteré knihy si troufám říci, že by jí prospělo více "omáčky".