The Other Hand

Včelička, to tedy byl šok! „Si klaďas nebo záporák?“ Velmi zvláštní, silná kniha, další z těch nigerijských nezapomenutelných. Četla jsem celou noc a příběhu patřily i mé první myšlenky po probuzení. Ten jeden, zásadní moment, kterým Včelička hodnotila jakékoli prostředí, v němž se ocitla, mě ničil. Detenční zařízení působilo otřesným, nelidským dojmem. Asi největší momentální problém migrace vidím v nefungující repatriaci těch, kdo tu nemají co dělat. Ale tady jsem do poslední chvíle doufala, že systém udělá výjimku . . . „Čaj chutná jako naše země: je hořký a teplý, silný a plný vzpomínek. Chutná po touze. Chutná po vzdálenosti mezi místem, kde jste, a místem, odkud pocházíte. A taky mizí, jeho chuť vám z jazyka zmizí, zatímco rty máte ještě horké od šálku. Ztratí se jako plantáže táhnoucí se do mlhy. Četla jsem, že se ve vaší zemi vypije víc čaje než kdekoli jinde na světě. Jak z toho musíte být smutní . . . jako děti, které touží po nepřítomných matkách. Je mi vás líto."

Zprvu se mi Včelička četla docela dobře, zvlášť první dvě kapitoly, které na střídačku vypráví ileagální uprchlice z Nigérie Včelička a londýnská novinářka Sára. Již z prvních vět knih je jasné, že jejich příběhy se protnuly nějakým zásadním způsobem a postavy se zdají být hodně zajímavé. Čtenář je tak napjatý, co se vlastně stalo. Kupodivu samotné odhalení pro mě nebylo tak šokující, jak jsem očekávala a to především proto, že čím víc jsem četla, tím víc mi příběh přišel vykonstruovaný a nelogický. Už základní konflikt si myslím, že v normálním světě se buď vůbec nemůže stát, případně dopadne daleko hůř. Autor promlouvá v ich-formě ústy dvou žen a z jeho vyprávění jsem měla pocit, že si řeší problémy s ženami vlastními, protože například Sára se chová dost hrozně. Obě mužské postavy jsou zase přehnaně změkčilé, neseběvědomé, slabošské. A Včelička na svůj velice mladý věk je pak až přespříliš moudrá. Po úvodním zaujetí mě už pak celou dobu čtení napadala jen samá proč a jaktože. Kniha byla dost nereálná a opravdu mě nepřesvědčila. V některých místech to bylo jedno velké COŽE?