Velmi dojemné. Obě hlavní hrdinky jsem si oblíbila pro jejich kuráž. Je to kniha o krásném přátelství - o lásce, o hledání. Stojí za přečtení.

Tato nádherně barevná a milá kniha mě zaujala svým hřbetem. V lednu jsem bloumala v knihkupectví okolo polic se světovou literaturou a hledala poklady z nakladatelství HOST. Neváhala jsem a knihu si nadšeně odnesla k pokladně. Po lákající obálce vás zaujme i samotná anotace. Příběh sedmnáctileté Lenni a třiaosmdesátileté Margot pro vás bude pohlazení po duši. Jejich náhodné setkání v nemocnici na oddělení pro nevyléčitelně nemocné je snad osudem. Lenni si nikdy nerozuměla se svými vrstevníky a s o tolik starší Margot je všechno najednou tak jednoduché. Brzy si obě uvědomí, že dohromady prožily už sto let a rozhodnou se, že namalují sto obrazů, které budou představovat sto roků jejich životů. Lenni a Margot malují a navzájem si vyprávějí příběhy a zážitky, které je přivedly až na nemocniční oddělení. Od samého začátku čtení jsem věděla, že to bude milá kniha. Vyprávění obou hlavních postav bylo překrásné, zlehčování těžkých okamžiků jejich života malinko úsměvné. Jsem moc ráda, že mi zrovna tento příběh přišel pod ruku. Mrzí mě, že kniha není moc vidět a tímto bych vám ji chtěla doporučit. Myslím, že po seznámení s nevyléčitelně nemocnou, mladou Lenni třeba přehodnotíte své životy :) „Myslím, že totéž platí i o umírání. Nemůžeme vědět, proč umíráš, tak jako ani nevíme, proč žiješ. Život i smrt jsou naprostou záhadou a člověk nepozná ani jedno, dokud neprožije obojí.“ Hodnotím 4/5* a děkuji, že jsem se s Lenni a Margot měla tu čest seznámit.