Musím přiznat, že nebýt skandálu "Porno na Vltavě", tak by mě knihy Alana Hollinghursta minuly. Jako první jsem od autora četl Sparsholtovu aféru, kterou jsem zařadil mezi top knihy loňského roku. Linie krásy je oproti ní míň příběhová - něco se tady pořád děje, ale plyne to jako život, někdo se objevuje pár kapitol a pak postupně zmizí, pak se objeví jiná vedlejší postava - žádnou celkovou zápletku...
Musím přiznat, že nebýt skandálu "Porno na Vltavě", tak by mě knihy Alana Hollinghursta minuly. Jako první jsem od autora četl Sparsholtovu aféru, kterou jsem...
Musím přiznat, že nebýt skandálu "Porno na Vltavě", tak by mě knihy Alana Hollinghursta minuly. Jako první jsem od autora četl Sparsholtovu aféru, kterou jsem zařadil mezi top knihy loňského roku. Linie krásy je oproti ní míň příběhová - něco se tady pořád děje, ale plyne to jako život, někdo se objevuje pár kapitol a pak postupně zmizí, pak se objeví jiná vedlejší postava - žádnou celkovou zápletku nečekejte. Je to vyprávění o životě a láskách mladého gaye v Británii 80. let. Stejně jako ve Sparsholtově aféře, i tady autor skáče v čase a i tady se objevuje téma neopětované lásky. Linie krásy je ale explicitnější, je tady víc sexu a drog. Čtení mě bavilo, bylo to jako vracet se do baru, kde jste štamgast a vědí, co vám mají nalejt. Sparsholtova aféra se mi ale líbila víc.
Číst více
Číst více