Prvotina Krvavý pomeranč byla překvapivě dobrá a tak jsem u této knihy měla již jistá očekávání. A ta se naplnila jen zčásti. Čtivost zůstala, ale jinak jakoby byl příběh ušitý horkou jehlou. Pohnutky k jednání hlavní hrdinky mě většinou nepřesvědčily a právnická část příběhu byla nepřesvědčive naivní s koncem do ztracena, v podstatě přemýšlím, proč tam vůbec byla. Musím ale přiznat, že jsem celkem s napětím čekala, co se vyklube z osobní linky příběhu, která mírně gradovala, aby skončila... no, posuďte sami. Příběh za 3 a za čtivost * přidávám.

60% Padám do propasti, řítím se do nekonečné černé díry. Šumí mi v uších, srdce zběsile tluče a s každým úderem zoufale vykřikuje jméno mé dcery: RO-BIN! RO-BIN!.... Sadie, která měla problematické dětství se svou matkou se přestěhuje z Ameriky do Londýna od problematického manžela, její dcera má problémy začlenit se do dívčího kolektivu své nové školy, Sadie má problémy získat si matky, jejichž dcery chodí s Robin do třídy, pak se ale okolnosti změní a Sadie s Robin si myslí, že už bude všechno v pořádku. Pak má ovšem zase Sadie problémy s klientem, kterého má obhajovat kvůli obvinění ze sexuálního zneužívání studentky. Abych pravdu řekla, některým problémům Sadie jsem se vůbec nedivila, občas měla chování puberťačky. Je to takový román pro ženy s prvky thrilleru, který můžu doporučit jako nenáročné čtení. Jeho zápletka a konec rozhodně nejsou tak omračující jako u Krvavého pomeranče, autorčina debutu. Za dojem z knížky dávám dvě *, ale jednu přidám, protože byla neuvěřitelně čtivá.