The Iron Druid Chronicles 1. Hounded

Knihu i autora jsem objevila díky letním slevám v Knihách Dobrovský, od té doby jsem ji měla na seznamu. Jednak mě zajímá druidská tematika a pak… mám slabost pro zrzavé svalnaté týpky s mečem, něco, jako je ten na obálce. Kniha se četla dost rychle, i s mým pomalým čtením jsem ji dokončila za dva dny. Děj měl spád, od první stránky až do konce se stále něco dělo. Musím tedy přiznat, že druidské tematiky tam zase až tak moc nakonec nebylo. Také fantasy postav tam na můj vkus figurovalo až možná příliš mnoho a když se objeví personifikovaná božstva z víc než dvou panteonů, tak už mi bliká výstražný majáček. Nakonec to ale zase až tak přitažené za vlasy nebylo a autor se držel (podle mého názoru) ještě ve střízlivých mezích. Navíc tedy musím uznat, že znalosti o mytologii, božstvech a magii měl vcelku slušné, když to srovnám s průměrem. A také mi přijde, že mu svět docela logicky fungoval. Také myslím vysvětlil všechny narážky a nejednoznačnosti, které se v knize vyskytly, což hodnotím kladně. Hlavní postava byla sympaťák, i když chování odpovídalo spíše odrostlému teenagerovi, žádného moudrého druida s nadhledem úplně v knize člověk nenajde. Kniha byla psaná vtipně, něco sice pobavilo méně, ale občas jsem se opravdu rozesmála. Každopádně už se těším na další díly.

Nedokážu si vybavit, kdy naposledy jsem četla nějakou knihu o druidech. Asi si vybavím jen Panoramixe. Takže Attik byl jasná volba, i když je od začátku jasné, že jde spíše o humornou fantasy než cokoliv jiného. Žádné epické bitvy nečekejte, jen takové popichovačky a otravovačky. Což zcela odpovídá Atticusově povaze. Vystupuje jako jednadvacetiletý vysokoškolák a majitel knihkupectví/bylinkářství. Rozhodně mu nedělá problém přizpůsobit se době, ve které žije a ještě k tomu je ironický a sarkastický. A kdysi dávno ukradl meč a původní majitel ho chce zpět. Zápletka je jasná. Co je podle mě daleko, daleko důležitější je, že má irského vlkodava a ten se jmenuje Oberon. Pevně věřím, že se jmenuje po prvním králi Amberu :-) A tohoto hafíka naučil mluvit, v duchu. Jejich dialogy jsou fakt vtipné. Pak je tu taky keltský bůh, čarodějnický konvent, upírský právník, vlkodlačí smečka a i nějaká ta kouzelná krasavice se najde. Není to nic, co by čtenáře odpálilo, ale čte se to příjemně, svět je v podstatě vlídný a jasný, důležité věci vysvětlené. Když k tomu připočtu, že je Attik Ir, je jasné, že přečtení dalšího dílu nemůže uškodit.