The Great Gatsby

Konečně jsem se po letech odhodlávání dostala k přečtení této knihy. A nejsem si jistá, jak moc dobře dokážu tuto knihu ohodnotit. Autor tu myslím celkem přesvědčivě zachytil atmosféru 20. let, bujarost a nevázanost okázalých večírků plných jazzové hudby, šampaňského a snahy užívat si teď a tady. Když se ale čtenář pozorněji podívá za tuto oponu plnou pozlátka, uvidí tápající lidi hledající sebe sama a vlastně neschopné se najít a ukotvit se. Pokud hledáte knihu našlapanou akčním dějem, tak asi narazíte. Velký Gatsby je spíše pocitová a atmosferická jednohubka, než nějaký dějem nadupaný příběh. Příběh je dost melodramatický a plný melancholie a ta atmosféra se mne asi dotkla ze všeho nejvíc. Melancholie, atmosféra, zachycení té doby... to se mi líbilo. Nedokážu ale knihu hodnotit naplno. Jednak mi trvalo, než se mi do knihy podařilo začíst. Přiznám se také, že jsem měla potíže k postavám nějak více přilnout a ztotožnit se s nimi. A i ten závěr mi připadal, že vyšuměl do ztracena a působil dost pomíjivě. Hodnotím tedy průměrně. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a že jsem si mohla rozšířit svůj literární obzor o tuto klasiku, ale u vytržení také nejsem...

„Do letních nocí zaznívala z domu mého souseda hudba. V jeho modrých zahradách přecházeli muži a děvčata a pohybovali se jako noční motýli mezi šepotem, šampaňským a hvězdami.“ Ve snech můžeme být, čím chceme, nebo, kým chceme, můžeme si splnit všechno, po čem toužíme … realita ale nebývá tak milosrdná. Příběh Velkého Gatsbyho je příběhem o iluzích a sebeklamech … v lásce, přátelství, věrnosti, úspěchu, které nám brání žít … skutečný život! Velký Gatsby je jedním z příběhů o ztracené generaci, tentokrát 20tých let … o generaci, která se ztratila v iluzích o oslnivé budoucnosti plné bohatství a prosperity, a která /ještě o tom neví/ bude brzo čelit realitě let 30tých. V tuto chvíli je totiž poválečný vývoj v Americe přímo strhující – a to po všech stránkách … ze všech klubů a barů je slyšet jednoduše rytmický a optimistický jazz a melancholicky uklidňující blues … tvrdá realita je zatím v nedohlednu a hrdinové tohoto příběhu tak můžou prožívat své životy ve stínu svých iluzí, ale i oni se ze svých snů probudí … a budou nakonec muset realitě čelit. Teď ale … „světla září jasněji … orchestr hraje … a smích se rozlévá hýřivě kolem … sebevědomé dívky, které se proplétají sem a tam mezi obtloustlejšími a stálejšími hosty, stávají se na vypjatý, radostný okamžik středem skupinky, a potom, vzrušeny svým triumfem, klouzají dál v moři přelévajících se tváří, hlasů a barev pod stále se měnícím světlem.“ Ve Velkém Gatsbym vám autor představí vzorek vyšší společnosti a celkem věrohodně a podrobně popíše mezilidské vztahy uvnitř – pomocí vypravěče Nicka vás zasvětí do jejich minulosti, názorů a snů … právě večírky u Gatsbyho odhalují jejich povrchnost a omezenost, kdy smyslem života jsou peníze, velké domy, drahé šaty a nová auta, a cílem … zahnat nudu! Kdo nemá peníze, nestojí za pozornost … A sám Gatsby? … pro ostatní je hrdina, žije totiž americký sen! … zbohatl a má všechno po čem touží a na ničem jiném přeci nezáleží … ale pro Gatsbyho jsou peníze něčím jiným, vidí v nich prostředek ... pro získání lásky, ale jde to? Kdepak, Gatsby jen sní svůj vlastní sen, a ani tahle iluze ve světě reality prostě neobstojí! „Byla první „slušnou“ dívkou, kterou v životě poznal. S lidmi jejího druhu přišel do styku za různých neobjasněných příležitostí, ale mezi ním a jimi byl vždycky neviditelný ostnatý drát. … byla pro něho dráždivě žádoucí. … Bylo v tom zralé tajemství, nápověď, že nahoře jsou ložnice krásnější a chladnější než jiné ložnice, že chodby pulsují veselým a skvělým životem a že někde čekají milostná dobrodružství, která nejsou zatuchlá … ale svěží, oddychující a vonící zářivými letošními automobily a tanečními večírky … Vzal si, co mohl dostat, hltavě a bezohledně … nechal ji, aby uvěřila, že je osobou ze stejné vrstvy jako ona sama – že je plně schopen se o ni postarat. Ve skutečnosti takovou možnost vůbec neměl, … nedopadlo to, jak si představoval. Snad měl v úmyslu vzít si, co může, a jít – ale tu shledal, že se zavázal jít za svatým grálem!“ PS: měla jsem to podobně jako "sgjoli"- komentář níže - přilnout k postavám povrchním a pro mě tak nudným, se mi taky nedařilo.