The Glass Hotel

Od Emily St. John Mandel mám již za sebou Moře klidu a Stanici 11, takže nemůžu říct, že bych nevěděl do čeho jdu. Její příběhy jsou specifické, literární styl si prostě s nikým nespletete. Obě předchozí knihy se vyznačovaly množstvím postav, spletitou strukturou děje, přeskakováním v místech a v čase a také tím, že to všechno do sebe na konci krásně zaklaplo a já jsem musel ocenit inteligenci, která tím prostoupila. V případě Skleněného hotelu to tam opět všechno bylo - ovšem kromě onoho zaklapnutí do sebe. Bohužel ve mě zůstal pocit, že jsem četl skoro tři sta stran příběhu o mnoha lidech, kteří se jen někdy navzájem potkali. Žádné propojení na konci nepřišlo, žádné morální ponaučení, nic - prostě konec. Škoda.