The Glass Castle

Věděla jsem, že se jedná o životopisný příběh autorky, ale některé situace byly i tak těžko uvěřitelné, hlavně ty z ranního dětství. Kniha popisuje život autorky ve velice problematické rodině. Při čtení mě nejednou napadlo, že někteří lidé by děti vůbec neměli mít a už vůbec ne několik. Byly sice svým způsobem vzdělaní, ale absolutně neochotní cokoliv pro své děti udělat, včetně zabezpečení přístupu ke vzdělání, nebo k teplé vodě. Bylo zajímavé sledovat vývoj a dospívání hlavní postavy a její pohled na rodiče, např na tátu od Boha v dětství k alkoholikovi později. Samozřejmě jsou tam i světlé momenty, rodiče znají spoustu zajímavostí, občas přijde nějaká životní rada a berou aspoň na oko vážně sny svých dětí (kdyby je brali tak skutečně, asi by pro to něco udělali). Je v dobrém překvapující, že s tímhle nezájmem od rodičů vyrostla autorka v úspěšnou a milující ženu.

81% Když právě táta nelíčil svá hrdinská dobrodružství, jež prožil, vyprávěl o tom, jaké velké věci ještě dosáhne. Například, že vybuduje skleněný zámek. Všechny jeho dovednosti a matematické nadání se propojí na realizaci projektu - vystavit pro nás rozlehlý dům v poušti. Bude mít skleněné stropy a silné skleněné stěny, dokonce i skleněné schodiště. Na střeše bude mít Skleněný zámek solární panely, které budou absorbovat sluneční paprsky a přeměňovat je na elektrický proud... _________________________________________________________________________ Knížka ve mně bude ještě dlouho doznívat. Je psána úsporným stylem a s jistým nadhledem. Jeannette vzpomíná na všechny pěkné věci, které se jí a sourozencům, popř. i rodičům udály a mám pocit, že na ty smutné věci, jako je třeba hledání jídla v odpadkových koších, když se neměla rodina kde mýt, když dírou ve stropě pršelo na Briana tak, že musel na sobě mít gumový člun, když byly děti zmláceny jinými, když opilý otec rozmlátil všechno v domě nebo když zapálil vánoční stromek a další a další pohlíží bez hořkosti. Rodiče, kteří byli vzdělaní, většinou nepracovali, protože měli vyšší cíle a žili v děsivých podmínkách, přestože matka měla majetek, který, kdyby prodala, všichni by byli zabezpečeni. Knížka končí tím, že dospělým Jeannette, Lori a Brianovi se daří dobře a rodiče Wallsovi žijí jako bezdomovci. Některé věci v rodině, když byly děti ještě malé se mi líbily, některé mě i inspirovaly, ale většinou to byl děs. Doporučuji!