Pot a dřina, radosti a zklamáni, vrcholy a pády. Kniha popisuje jezdeckou kariéru Charlotte Dujardin od prvních krůčků až po olympijské úspěchy. Poodkrývá co všechno stojí za jejím úspěchem a jak složitá je to cesta, kterou ona neměla vyšlapanou dopředu. Šla si tvrohlavě za svým ale nezapomněla si závody hlavně užívat. Na druhou stranu se nebála přiznat, že né vzdy se na své cestě cítila dobře. Po přečtení knihy mám pocit, že ji sláva ani moc nestoupla do hlavy, podle toho co pro ní zůstalo i po dosažení Olympu to důležité. Doporučuji přečíst všem, kteří se chtějí pohybovat v závodním prosrředí, protože jim ho kniha představí bez obalu.Příběh je velmi čtivý a to i pro ty, co se v drezůrním prostředí úplně neorienruji.

Už v úvodu Charlotte děkuje, že knihu mohla napsat svými slovy, což je skvělé. Příběh vtáhne čtenáře do prostředí obyčejné dívky, která měla to štěstí, že maminka žila koňmi a ona sama dostala vnitřní dar...koně :). Měla cit pro koně od malička, k tomu sílu jít za svým cílem. Cestou opravdové dřiny, kdy nezanala skoro nic jiného něž koně a zase koně, se dopracovala na špičku jezdeckého sportu. Tlak jaký byl na ní činěn před významnějšími závody, přetvořila nakonec pro své dobro a posun. Celá kniha je vlastně jednak o vytčeném cíli, vůli, ale také o přenechání prostoru pro "náhodu" "Boha"?, kdy jste ve správný čas na správném místě a místo dřiny a stresu si užíváte radost. V tomto případě ježdění. Její výrok "Je to jen obdélník a v budce pro rozhodčí sedí Carl"...zmiňovaný několikrát před vrcholnými závody, má co říct.:). Pro toho komu je koňské téma cizí, by stejně kniha mohla být přínosem.