To jsme si hezky početli! Příběh hrozně velikého krokodýla, který vymýšlí kruté triky, aby se dočkal chutňoučkého soustíčka z buclatého kloučka nebo holčičky. Naštěstí . jak je velkej, tak je blbej, jak se říká, a veškerá snaha jeho pochybného intelektu i žravosti vyjde nazmar. Naopak, s velkým zadostiučiněním jsme se dočetli až ke spravedlivému, byť trochu drsnému konci tohohle přihlouplého, ale straaašně nebezpečného tvora....Můj vnuk napětím ani nedutal, zato na konci se smál, až nemohl usnout. A to je nejlepší vysvědčení: plný počet a doporučuju :-)

Ze všech stran slyším stížnosti na stále se snižující čtenářskou gramotnost dětí (a koneckonců i dospělých). Troufám si tvrdit, že kdyby děti, ty hodně malé děti, měly k dispozici více knih jako je tato, rozečetly by se snadněji a možná by jim i zápal pro čtení vydržel déle . . . Nezastírám, že v případě autora jsem nekritická od chvíle, kdy jsem četla - a posléze viděla - jeho Matyldu; jeho knihy pro dospělé mají rovněž své kouzlo. Kniha Velikananánský krokodýl je úžasná už svým názvem: takhle by ji pojmenovalo jen dítě (anebo úžasně empatický dospělák-překladatel, v tomto případě velezkušená překladatelská dvojice Luba a Rudolf Pellarovi). Formát skvělý, text jednoduchý a nepříliš dlouhý, ilustrace hojné a výstižné, a ten konec, vážení přátelé, ten mě dostal!!! P.S. Jednu chvíli jsem si vzpomněla na zvědavé slůně, které putovalo k velké a špinavé řece Limpopo; myslím, že i Rudyard Kipling by se u téhle knížky dobře bavil.