The Damned

Za mě byly určitě první dva díly lepší. I když Margot a Belzebub byli skvělý, něco mi tam chybělo. Za prvé jsem se mylně domnívala, že je toto závěrečný díl. No bohužel. Za druhé jsem doufala že víc prozkoumáme peklo. Čekala jsem prostě z pekla víc než jsem dostala. Nejhorší je že mě samozřejmě po tom konci zajímá jak to bude pokračovat!

„Nechápu, jak můžeš tak snadno nosit svou hlavu. Musí být zatraceně těžká se vším tím pekelným egem.“ První díl jsem milovala. Druhý už mě docela zklamal. Od třetího dílu a změny hlavní dvojice jsem proto čekala příjemné osvěžení a doufala, že se moje nadšení vrátí na úroveň prvního dílu. Bohužel si ale musím zatlačit slzičku, protože se tak nestalo. Od příběhu Margot a Belzebuba jsem zkrátka čekala… víc. Margot se podle mě Willow nemůže rovnat. Chápu, že si nese následky traumatické minulosti, ale její nelogické a často přehnané reakce mě občas doháněly k šílenství. A Belzebub? Na obávaného démona se choval až podezřele jako dokonalý gentleman. Chyběla mi jeho temnější stránka. Stejně jako pořádná chemie, napětí a postupně budovaný vztah mezi hlavními hrdiny. Ani samotný děj mě bohužel nedokázal strhnout. První třetina se vrací k událostem předchozího dílu, aniž by přinesla něco zásadního. Následné putování devíti kruhy pekla mělo obrovský potenciál, který ale zůstal nevyužitý. Některými kruhy postavy doslova proletěly a já bych přitom tolik ocenila propracovanější prostředí, více nebezpečí i samotných zkoušek. Kniha končí cliffhangerem, ale po tomhle zážitku si bohužel nejsem jistá, jestli chci v sérii vůbec pokračovat. Věřím, že si kniha najde své čtenáře. A to, že nesedla mně, rozhodně neznamená, že si ji vy nemůžete absolutně zamilovat. Za mě ale bohužel zatím jednoznačně nejslabší díl série. Co však musím naprosto vyzdvihnout, je vizuální zpracování knihy. Protože to je jednoduše dokonalé!