The Cat's Table

Ondaatje má specifický styl. V jakoby zamlženě vyprávěném příběhu se postupně odkrývají jednotlivé osoby, jejich motivy, jejich jednání. A ani na konci není úplně vše zřejmé. Jako v životě. Při cestě lodi Oronsay se toho tolik děje! Nakolik jsou schopni to vše postřehnout tři jedenáctiletí kluci a co zůstává skryto pod povrchem? A nakolik je to ovlivňuje a mění v jejich cestě k dospělosti? I proto se Michael k tomu všemu vrací. Stejně jako my se vracíme k tomu, co jsme kdysi prožili. Vnímáme to jinak, dospěle, lépe (?), resp. jinak tomu rozumíme.

..."Po letech mívají zmatené útržky a ztracena zákoutí příběhu jasnější význam, když je člověk vidí v novém světle, na jiném místě"... A tak to cítí i Michael, snaží se zorientovat ve vzpomínkách na dávnou plavbu, které se jako malý kluk zúčastnil. Vybavuje si nejenom rošťárny, které prováděl na palubě s ostatními dětmi, mnohem větší význam má pochopení dramatických událostí v životě dalších literárních postav, vnímá bariéru, ve které uvízly. Jsou paměťové stopy, které nelze vymazat...