Jack Challoner ve své knize poukazuje na to, že je potřeba se na otázku: Jak mozek funguje?, dívat trochu jinak, především bychom si měli uvědomit rozdíl mezi pochopením mozku „jako výrobce a producenta mysli“ a pochopením chování „jako produktu mysli“. Neurovědy se zatím vždycky snažily spíš o pochopení toho prvního – mozku jako výrobce mysli, snaží se odpovědět na to, jak reálně fungují a mezi sebou komunikují struktury mozku a nervový systém – resp. co se v mozku děje, když myslíme, hovoříme, spíme, vnímáme, atp. ... a pak se samozřejmě zabývají taky funkčními poruchami, nebo studují chemické prostředí, ve kterém mozek svou činnost provozuje, atp. Challoner v téhle knize také popisuje, jak složitě se věda musela ke svým poznatkům dopracovávat ... od názorů antických lékařů a filozofů, kteří měli za to, že mozek není centrem našeho myšlení (někteří za takové centrum považovali např. plíce :-), Aristoteles zas mozek považoval za „žlázu určenou k ochlazování krve“ :-)), mimochodem první, kdo pokládal mozek za centrum myšlení byl asi Pythagoras, který pochopil, že mozek potřebujeme k vnímání, myšlení a taky, že má co do činění s naší pamětí, a taky jako jeden z prvních považoval duševní choroby za nemoc mozku. Dočtete se také o všech těch různých pokusech a následných objevech, které výzkum mozku provázely a které vedly k tomu, že začínáme chápat funkce jeho jednotlivých částí, ... píšu začínáme, protože, přes veškerý výzkum, je toho ještě hodně, co nevíme, a mozek jako pochopení celku nám stále ještě uniká, ... to je úkol na kterém pracuje neurověda dodnes, ... poznat, jak jsou jednotlivé mozkové struktury propojeny, především v kontextu řešení různých úkolů, jako je učení, mluvení, cítění, ..., zkoumat jestli jsou při řešení zapojovány různé části mozku, jestli dochází k jejich zapojování postupně, nebo současně, ... jaké biologické a chemické pochody mozek k vytváření spojů a vzruchů potřebuje ... to vše jsou jednotlivé dílky velkého puzzle, které se neurovědci snaží poskládat do celkového obrazu... a těch poznaných dílků už je docela hodně, a přesto stále některé chybí, jako např. jak se všechny tyto pochody vztahují k našemu vědomí, co z nás dělá vědomé bytosti, jak vzniká pocit „vlastního já“ – a pak taky spousta neznámých na poli výzkumu sociálních aspektů chování, jako je např. empatie ... ... rozhodně se jedná o zajímavé čtení :-)...