The Book of Lost Names

Na autorku jsem byla velmi zvědavá, její knihy mají vysoká hodnocení a mně se knížka líbila. Příběh lásky v kulisách druhé světové války. Téma, které je mnohokrát zpracované, dvě časové linky, láska, statečnost obyčejných lidí v ní. Pěkné to bylo, v knize nejsou nějaké drastické popisy, navíc je příběh inspirovaný skutečnými postavami. Trošku mi přišla ošizená linka ze současnosti a tím i Evin život po...Ale závěr byl krásný a dojemný. Pokud bych nesrovnávala, a to většinou nedělám, hodnotím podle dojmu, který kniha ve mně v ten okamžik zanechá, tak bych dala plný počet, ale já tentokrát srovnávat budu :-). Nedávno jsem četla podobnou knihu ,,Když Paříž spala", jejíž děj ve mně zanechal trvalou stopu, u této knihy si tím jistá nejsem...

Když se v tomto týdnu narodil můj vnouček Dominik, hodně jsem přemýšlela o jeho jméně, o původu jména, významu. A zrovna v právě rozečtené Knize ztracených jmen je moudře řečeno, že jsme v životě souzeni podle toho, čím jsme v srdci a podle toho, pro jakou cestu na tomto světě se rozhodneme. Tak to se mi opravdu moc líbí a věřím, že na jméně opravdu nezáleží, ale záleží na cestě, kterou si zvolí...Snad si i můj vnuk zvolí správně. Román od Kristin Harmel se mi líbil moc. Je perfektní. Příběh milovnice knížek, židovky Evy, která padělatelstvím pomáhá uprchnout z Francie do Švýcarska mnoha židovským dětem mě chytil za srdce. Konec příběhu mě dojal k slzám.