Tento nový případ s Ravenem, Sarah a doktorem Simpsonem se mi líbil přece jen o něco víc než ten první. Byl zajímavý nejen po lékařské, ale tentokrát i po detektivní stránce. Navíc, jak se čtenář na závěr dozví z epilogu, jednalo se (alespoň částečně) o skutečnou osobu pachatelky. Vyprávění se v této knize střídá z pohledu Ravena a potom také oné vražedkyně. Její náhled na skutky, které prováděla, byl podle mého názoru svým způsobem fascinující, přestože její činy (samozřejmě) zůstávají neodpustitelné. Raven mi byl o něco sympatičtější než na začátku a pokud jde o jeho vztah k Sarah, víc psát nebudu :-). Knihu si totiž musíte přečíst sami, abyste se dozvěděli další podrobnosti ;-). Dlouho jsem při svém hodnocení váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec se přikláním k nižšímu počtu. Autor píše poměrně zdlouhavě a kniha je místy rozvláčná. Přesto doufám, že bude v dalších knihách pokračovat ;-).

Stejně jako v prvním díle to celý Parry až zbytečně větví. Intermezza s vražedkyní jsou spíš k neprospěchu věci a jakkoli se zpravidla nesnažím odhadovat pointy, tady jsem jí trefil, jen co se o ní Raven se Sarah otřeli. Štěstí, že ten chloroformem zasmrádlej Edinburgh mám tak rád. A dokážu tý atmosféře teda odpustit všechny ty průměrnosti.