That's Not What Happened

Táto knižka stojí za prečítanie len preto, aby ste videli, ako sa dá taká drastická téma ako masaker na strednej škole dá napísať preružovelo, jemne a naivne. Všetci padli jedinou čistou ranou, krvi je tam len čo by sa za necht vošlo, a čo je najtrápnejšie, všetky postavy sú neuveriteľne vyzreté, empatické a nesebecké. Áno, ten bol bitkár, tá pije, iná jednala trošku arogantne, ale všetci si to uvedomujú a do hĺbky najhlbšej ľutujú. Nikto sa ani len nepokúša ospravedlniť svoje minulé zlé správanie, všetci si sypú vrecia popola na hlavu a ja len ostávam v nemom úžase. Hlavná hrdinka sa neustále pranieruje za to, aká je sebecká, pričom je však ten najnesebeckejší človek pod slnkom. Toto nie sú skutoční teenageri, ani skutoční dospelí ľudia. Tak prezretí anjelici existujú len v románoch. Dokonca necítia nenávisť ani len k vrahovi ich kamarátov, ktorého osobnosť tam ako jediného rozobraná nie je, ba ani jeho meno, čo mi dosť prekážalo. Možno by narušilo tento absurdne naivný obraz? Nechápme sa zle – ak by bol lepšie opísaný osobnostný vývoj postáv a hlavne sa im ponechal sem-tam nejaký chlp zápornej vlastnosti, tak by som to prehltla. Ale toto, bez ohľadu na to, akú hlbokú tému to rozoberá, je len plytké, plytké, ešte raz plytké. Zápletka vyzerala zaujímavo, ale ku koncu knihy som mala pocit, že to bolo veľa kriku pre nič. Totiž, ono temné tajomstvo, ako vyzerali posledné okamihy teenagerov naozaj – v skutočnosti nie až také temné – sme sa dozvedeli už v strede knihy. Čakala som ďalšie prekvapivé odhalenia, ale ono nič. Teda, jedno ešte prišlo, ale zo stoličky ma vôbec nezodvihlo. A preto hoci som spočiatku stránky obracala dychtivo, knihu som dočítala len s veľkým sebazaprením. Štýl bol čítavý, no tie postavy sa skrátka nedali vydržať. Dosť ma pobavilo, že hlavná hrdinka sama seba v štrnástich označila za asexuálku len preto, že sa síce už viackrát zamilovala, ale vo svojich zrelých štrnástich rokoch ešte nevidela nikoho, s kým by sa túžila vyspať. Opäť, ak by na to bolo lepšie odôvodnenie, napríklad tlupa promiskuitných kamarátok, ktoré by jej do hlavy natlačili kaleráby o tom, že panenstvo treba stratiť pred pätnástkou, dalo by sa to pochopiť. Ale za týchto okolností si vravím len WTF? No a klasické klišé novodobých teenagerských románov – pripravte sa na obvyklú pestrú prehliadku národností a sexuálnych orientácií teenagerov, pričom nikto s nikým nemá kvôli tomu absolútne žiadny problém, lebo všetci sme, opakujem, tak strašne zrelí.

WOW, jedno velké WOW. Kniha pro mě byla tak neskutečný čtenářský zážitek i proto, že tyhle žánry jdou mimo mě - thrillery, detektivky, horory. Tohle není něco co bych vyhledávala a většinou mě to nudí. Ale tohle... fuuuu. To bylo jiný kafe. Nečekejte akcí nabitou knihu, kde se budete bát o hlavní postavy, bude šokovaní velkými plot twisty. Tahle kniha vám ukáže, že střelba na škole nechá víc než jen fyzické rány, ale i velké psychické následky. Tohle je příběh o pravdě, o tom, že lži někdy nevznikají úmyslně nebo se zlým cílem. Ale prostě si někdo vyloží situaci jinak, nebo se prostě bojí říct pravdu, nebo neví jak jí má říct a co to všechno může způsobit. Zároveň se kniha nesnaží nikoho omluvit nebo glorifikovat, prostě vám ukáže surovou pravdu bez příkras. Navíc přístup autorky k pachateli je tu velmi ojedinělý. I když bych si přála znát jeho motiv, proč spáchal, to co spáchal, autorka vám to neřekne, protože tohle nemá být příběh o něm, ale o tom co napáchal svým činem na obětech. Kromě toho se tam autorce povedlo zavracovat spoustu dalších témat jako asexualita, slepota a samozřejmě problematika zbraní v USA a u žádného tématu nemáte pocit, že je tam navíc, ale hezky do příběhu zapadá. Takže jsem fakt ráda, že jsem se ke knize dostala, protože mi v hlavě zůstane ještě hodně dlouho.