Těžší než nebe

Myslím ,že je velmi málo lidí ,kdo by neznal tohoto ikonickeho hudebníka a frotmana Nirvany,který mě provázel svoji nadčasovou hudbou celý můj život. Miluji jeho hudbu a je neskutečna škoda takového talentu. Jedním z nejsilnějších momentů pro mě bylo pochopení, jaký vliv na něj mělo dětství, jeho vztah s rodiči a to, jak se jeho pohled na svět utvářel. Kniha ukazuje nejen jeho osobní strasti, ale i celkový obraz jeho generace z doby, kdy Nirvana dosáhla vrcholu. Tohle neni jen kniha o slávě a hudbě, ale o tom, jak těžké bylo být někým, kdo na sebe přitahoval tolik pozornosti, ale zároveň toužil po úniku. Cross mě opravdu přivedl k tomu, abych se na Cobainův život podívala z jiného úhlu a pochopila, že i geniální lidé mohou mít svou temnou stránku, která je nakonec srazí na kolena.

Četbu této knihy jsem odkládala pravděpodobně proto, že mám radši autobiografie. Musím však říci, že to byla chyba, protože klobouk dolů před autorem. Myslím, že se mu bravurně povedlo zachytit Kurtovo nitro, které bylo svým způsobem přecitlivělé, zvrhlé, skromné, fascinující, sebedestruktivní…Neubránila jsem se úvahám, jak by to mohlo vypadat dnes, kdyby dospíval v úplné rodině. Ale došla jsem k závěru, že pak by třeba ani neexistovala Nirvana. Nirvana, která ovlivnila tolik lidí, stejně jako mě před 15 lety a udala můj hudební směr, i když už byla 10 let „po smrti“. I dnes je pro mě Nirvana největší srdcovka. Při čtení knihy jsem si často pouštěla videa z koncertů a někdy mi při tom bylo smutno. Kniha byla úžasně čtivá, ale nebylo pro mě lehké ji číst, protože jsem znala konec. Přesto mě však ten závěr dostal, to, jak všechny kousky skládačky vedly k tomu jedinému možnému konci a v autorově podání to působilo velmi věrohodně. Škoda, že tak originální umělec tu s námi nemohl zůstat déle, ale důležité je to, co tu zanechal pro další generace…