Texaský Jack

Nebudu tvrdit, že zápletka Texaského Jacka nemá svoje mouchy, ale podobně jako u Sykese i tady tvůrčí duo Pierre Dubois a Dimitri Armand bodují především díky skvěle vykreslené atmosféře Divokého západu. Navíc ten námět je prostě kouzelný – salónní střelec versus chladnokrevný zabiják. Jen mě mrzí, že autor do vyprávění zakomponoval tolik drobných odboček a přitom jen málo z nich uspokojivě uzavřel. Příběh tak paradoxně není o fatálním střetu dvou rozdílných charakterů, ale o takřka komediálním road tripu pláněmi rozlehlého Wyomingu se skupinou ostřílených zálesáků a komediantů z města. Scenárista Pierre Dubois využívá většího počtu stran, než měl v předchozím westernovém albu, aby charaktery hrdinů poctivě rozepsal, díky čemuž plně chápete rozhodnutí toho kterého z nich, stejně jako prožíváte i jejich případný skon. A když si odmyslíte všechno to pompézní střílení kolem, zbyde vám jednoduché dobrodružství o obyčejných lidech, hledajících svůj malý kousek štěstí. Víc takových komiksů.

„...ostatně byste neměl být pryč déle než tři týdny. Přemýšlejte Jacku. Pouhé tři týdny a pak bohatství, sláva, zrod legendy.“ Druhá kniha, druhý příběh, tvůrců Pierre Duboise (scénář) a Dimitriho Armanda (kresba) z dalekého západu, z časů kovbojů a rychlých koltů. Sykes (kniha první) se mi moc líbila. Jak kresbou, obsahem, tak i prostředím. Od Texaského Jacka jsem neočekával nic jiného, snad jen to, že to bude ještě lepší. První, co mi došlo, je fakt, že tohle není tak čarovný příběh, jako ten první. Například se tu až moc mluví a dialogy zabírají větší části komiksových oken. Citát: Teror se nedá šířit jen řečmi. A další fakt je ten, že mě snad až do půlky knihy nějak moc neoslovila kresba. Byla jednoduchá a neměla žádné ty překvapivé stránky a momenty jako v knize Sykes. Navíc mám pocit, že v této knize jsou použity světlejší odstíny barev. Zatím co v Sykesovi je obloha s mraky lehce do modra, taky je to šedivé. Prostě málo barvy. A tím to škodí i těm krajinomalbám, které se mi v předešlém příběhu tak moc líbily. Otázka je, zda je to záměr tvůrců a nebo jen špatný tisk naší tiskárny. Malá ochutnávka: Sykes? A v roli hrdiny?! Hrdiny Divokého západu?! No to určitě. To chce někoho s jiskrou, kdo má šmrnc. Sykes je příliš odměřenej, zasmušilej a temnej! Všiml jste si, jak vypadá pořád škrobeně? Víc by zapadal do gotickýho žánru. Plášť vlající ve větru, strašidelný zámek a celej ten hřbitov s tím spojenej. Texaský Jack se mi zdá šitý moc horkou jehlou. Nakonec jsem si zvykl i na tu kresbu. Bohužel se mi ani moc nezamlouval scénář. Při čtení jsem poslouchal totálně newesternovou hudbu Řecké skupiny Rootin Christ a jejich „Rituals“ z roku 2016. Vybral jsem několik citátů a vložil je scénáristovi na jeho profil. Za tento příběh dávám jen 50%, což v přepisu znamená tři hvězdy, protože zde to nejde konkretizovat. Pěti bodové hodnocení je prostě nedostačující na statistiku. Citát: Špatná pověst dokáže zabít rychleji než kulka.

Tiež sa pridávam do klubu nespokojných so záverom. Akoby scenárista nevedel, ako to skončiť a nápady jednoducho došli. Samozrejme, je to len môj pocit. Kresba je parádna a zhruba po stranu 100 som sa aj parádne bavil. Až tarantinovsky. Chcelo by to viac Sykesa a menej dôrazu na nejaký presah. Možno nabudúce...

Nebudu tvrdit, že zápletka Texaského Jacka nemá svoje mouchy, ale podobně jako u Sykese i tady tvůrčí duo Pierre Dubois a Dimitri Armand bodují především díky skvěle vykreslené atmosféře Divokého západu. Navíc ten námět je prostě kouzelný – salónní střelec versus chladnokrevný zabiják. Jen mě mrzí, že autor do vyprávění zakomponoval tolik drobných odboček a přitom jen málo z nich uspokojivě uzavřel. Příběh tak paradoxně není o fatálním střetu dvou rozdílných charakterů, ale o takřka komediálním road tripu pláněmi rozlehlého Wyomingu se skupinou ostřílených zálesáků a komediantů z města. Scenárista Pierre Dubois využívá většího počtu stran, než měl v předchozím westernovém albu, aby charaktery hrdinů poctivě rozepsal, díky čemuž plně chápete rozhodnutí toho kterého z nich, stejně jako prožíváte i jejich případný skon. A když si odmyslíte všechno to pompézní střílení kolem, zbyde vám jednoduché dobrodružství o obyčejných lidech, hledajících svůj malý kousek štěstí. Víc takových komiksů.

„...ostatně byste neměl být pryč déle než tři týdny. Přemýšlejte Jacku. Pouhé tři týdny a pak bohatství, sláva, zrod legendy.“ Druhá kniha, druhý příběh, tvůrců Pierre Duboise (scénář) a Dimitriho Armanda (kresba) z dalekého západu, z časů kovbojů a rychlých koltů. Sykes (kniha první) se mi moc líbila. Jak kresbou, obsahem, tak i prostředím. Od Texaského Jacka jsem neočekával nic jiného, snad jen to, že to bude ještě lepší. První, co mi došlo, je fakt, že tohle není tak čarovný příběh, jako ten první. Například se tu až moc mluví a dialogy zabírají větší části komiksových oken. Citát: Teror se nedá šířit jen řečmi. A další fakt je ten, že mě snad až do půlky knihy nějak moc neoslovila kresba. Byla jednoduchá a neměla žádné ty překvapivé stránky a momenty jako v knize Sykes. Navíc mám pocit, že v této knize jsou použity světlejší odstíny barev. Zatím co v Sykesovi je obloha s mraky lehce do modra, taky je to šedivé. Prostě málo barvy. A tím to škodí i těm krajinomalbám, které se mi v předešlém příběhu tak moc líbily. Otázka je, zda je to záměr tvůrců a nebo jen špatný tisk naší tiskárny. Malá ochutnávka: Sykes? A v roli hrdiny?! Hrdiny Divokého západu?! No to určitě. To chce někoho s jiskrou, kdo má šmrnc. Sykes je příliš odměřenej, zasmušilej a temnej! Všiml jste si, jak vypadá pořád škrobeně? Víc by zapadal do gotickýho žánru. Plášť vlající ve větru, strašidelný zámek a celej ten hřbitov s tím spojenej. Texaský Jack se mi zdá šitý moc horkou jehlou. Nakonec jsem si zvykl i na tu kresbu. Bohužel se mi ani moc nezamlouval scénář. Při čtení jsem poslouchal totálně newesternovou hudbu Řecké skupiny Rootin Christ a jejich „Rituals“ z roku 2016. Vybral jsem několik citátů a vložil je scénáristovi na jeho profil. Za tento příběh dávám jen 50%, což v přepisu znamená tři hvězdy, protože zde to nejde konkretizovat. Pěti bodové hodnocení je prostě nedostačující na statistiku. Citát: Špatná pověst dokáže zabít rychleji než kulka.

Tiež sa pridávam do klubu nespokojných so záverom. Akoby scenárista nevedel, ako to skončiť a nápady jednoducho došli. Samozrejme, je to len môj pocit. Kresba je parádna a zhruba po stranu 100 som sa aj parádne bavil. Až tarantinovsky. Chcelo by to viac Sykesa a menej dôrazu na nejaký presah. Možno nabudúce...