Testament Dona Quijota

Série povídek od Vladimíra Zajíce, které ani přes popis knihy úplně na první dobrou neřeknou, co od této knihy čekat. Tedy stejný případ, jako když jsem se pouštěl do Otvírače cest. No a nakonec jsem zhodnotil, že zde dávám i stejné hodnocení. Autor se v nápadech jednoznačně nezapře. V knize se nachází řada příběhů s alternativní historií. Ne, jak se stala, ale jak by si autor přál, aby se stala. Nebo jak se teoreticky mohla stát, ale nebyl v tu chvíli nikdo, kdo by to tak zdokumentoval. Pravda, autor si v té historii překrásně hraje, ale v rámci čtení to není pro každého. Musíte mít velký historický přehled, pochopit konsekvence v ději. Naštěstí tyto tématicky historické příběhy střídaly i ryze fiktivní z jiných prostředí, u kterých jsem měl šanci si trošičku odpočinout. Zajímavá, originální kniha. To bezesporu. Ostatně jako Otvírač cest. Zároveň i kousek, který je pro ryzí fajnšmekry, kteří rádi přemýšlí nad dávnými časy na naší Zemi...ale i v naší zemi.

Kniha obsahuje 16 prací, nechci napsat povídek, jelikož některé práce jsou spíše dějepisnými esejemi či divadelními dialogy. Čistokrevnou povídkou je příběh z Divokého Západu Harry zvaný Dva životy. Všechny práce kromě Harryho, Testamentu Dulcinea z Finisterre a Arthur´s Maëlström se týkají českých dějin. Nejvíc se mi líbila Vigilie za Folimanku, Prokop Holý zvaný Veliký a Vlčpanna. Ve Story o ježkovi v kleci mě zaujala teorie, že nalezenec Jan Tleskač se ve skutečnosti jmenoval Jan Aplt (narozen 1918), jeho otec, profesor Weiss z elektrotechnické fakulty Humboldtovy univerzity, i matka byli obviněni z protistátní činnosti a německými agenty zastřeleni v Praze. Tleskač prý v kůlně pěstoval krystal horského křišťálu a v ježkovi byly ukryté plány a výpočty, jak lze krystalem přenášet informace. Vše ukradl Mažňák, který prchl do USA a změnil si jméno na Wozniak, jeho vnuk Steve postavil v roce 1977 s Jobsem první počítač Apple. Nejvíc zdlouhavá a úmorná mi přišla Drnová balada od Lipan.